Má plody, které klokotají. Dá se jednoduše vypěstovat. A zpívá o něm Jiří Suchý

„Mám ráda zapomenuté bylinky našich babiček. A klokoč zpeřený, na kterém roste klokočí, to je přesně ono. Já ten keř miluju a doporučuju každému vysadit do zahrady. Má krásné bílé květy a plody pro radost. Vypěstujte si klokoč ze semínka, teď je ideální doba,“ radí bylinkářka Radka Svatošová.

Plody na podzim ve větru klokotají

V Čechách roste teplomilný opadavý keř už jen zřídka, najdeme ho spíše na jižní Moravě. Specifické jsou jeho plody, nafouklé tobolky s tvrdými lesklými semeny. Vypadají jako chřestítka. A na podzim, když dozrávají, vydávají specifický zvuk.

Klokočí|foto:Iveta Kalátová, Český rozhlas

„Naši předkové říkali, že to v nich klokotá, proto název klokočí. Když se plod na podzim rozlomí, vypadnou z něj semínka. Vypadají jako dřevěné korálky. A ty byly nalezeny už u starých Keltů, Germánů i Slovanů. Zdobili se tím a pak se začaly vyrábět růžence. Ale to je moc těžká práce. Klokočí je velmi tvrdé a musí se těžce provrtávat kulička po kuličce,“ vysvětluje Svatošová.

Odvar proti kašli

Léčivost klokočí dohledávala bylinkářka Radka Svatošová ze zahraničních zdrojů. U nás se podle ní na jeho léčivé účinky zapomnělo. „Údajně se klokočí používalo na odvar. Ten ulevoval dýchacím cestám, působil proti kašli. Kořeny po porodu zase měly pozitivní vliv na krev rodiček.

„Zjistila jsem také, že v Německu se semínka klokoče praží a říkají tomu pistácie, protože ta semínka jsou také nazelenalá. Vyzkoušela jsem, není to špatné. Ale vylouskat si je musíte louskáčkem. A nesmíte jich sníst opravdu velké množství, to by vám mohlo být špatně,“ varuje bylinkářka.