Máš sexy hlas, řekla Michalu Dusíkovi Ester Ledecká

Vystudoval legendární gymnázium se zaměřením na matematiku a fyziku a pokračoval studiem na Matematicko-fyzikální fakultě.

Když se společně potkáme na chodbách České televize, tak máme takový rituál. Já se tě zeptám, jak se máš, Michale?

„Mám se rád. Já myslím, že to je taková odpověď, kterou jsem kdysi nějak takhle zavedl a myslím, že to je docela fajn odpověď. Protože, buďme upřímní, sebeláska je cit, u kterého máte jistotu, že bude opětován. Já si myslím, že člověk by měl být vždycky pozitivně naladěný, protože je to sice otřepané, ale s úsměvem jde všechno líp. Když se budu usmívat tak ti, co mi ten úsměv přejí, budou mít radost. A ti co mi ho nepřejí, tak se naštvou, takže to je 2v1.“

Když ses rozhodl pro gymnázium se zaměřením na matematiku a fyziku, bylo to kvůli talentu, který jsi v sobě měl a doufal jsi, že se nebudeš muset tolik učit?

„Já jsem se k matematice a fyzice dostal přes astronomii, protože mě už jako kluka na základce zajímala astronomie. V tomhle jsem byl trošku atypický, protože jsem od malička hrál hokej, do toho jsem chodil hrát na housle. Umíte si představit, když s pouzdrem na housle přijdete do hokejové kabiny, jaké to vzbudí pozdvižení u spoluhráčů? Vždycky mě hrozně bavila astronomie, fyzikální záležitosti. Víc mě bavila fyzika než matematika. Máš ale pravdu v tom, že když jsem v sobě objevil vlohy nebo našel vnitřní krásu matematiky a fyziky, tak je to mnohem jednodušší. Jsou dva přístupy. Můžete se všechno biflovat, ale v životě se to nenaučíte, protože tam pak přehodíte písmenko, znaménko a je to všechno jinak. Nebo přijdete na princip a pak se vám ta matematika dělá podstatně snáz.“

Který sport je podle tebe na komentování nejnáročnější? Ty jsi doma v hokeji a v atletice, ale vyzkoušel sis celou řadu dalších sportů.

„Nejhorší je ten sport, na který nejste připraveni. Protože samozřejmě každý sport má svá specifika, komentátor ovládá nějaký sport a musí svoji přípravu přizpůsobit tomu sportu. Mnohem těžší pro mě bylo komentovat před 25 lety než je teď. Možná to období zase přijde, jak člověk začne stárnout, tak už nebude tak dobře vidět, mozek už taky nebude fungovat, jak by měl. Já doufám, že včas se najdou kamarádi, kteří mi řeknou, ať si sednu jenom k počítači a pomaličku ať to pustím někomu dalšímu. Protože ono to je taky velké umění odejít včas, nejenom pro sportovce. Myslím, že neexistuje nějaký extrémně těžký sport. Pro někoho je složitá atletika, protože je tam mnoho dějů v jednu chvíli na různých místech a člověk musí sledovat víc věcí. Je to o cviku, je to o tom, že člověk se naučí tu atletiku sledovat, naučí se sledovat víc disciplín najednou. 95 procent je řemeslo, člověk se musí naučit řemeslo a třeba pět procent je talent třeba pro práci s češtinou. Ale i to se dá naučit. Možná pak je tam nějaké procento jistého charismatu, jsou lidé, kteří když budou mluvit, tak to bude příjemnější. Musím se pochlubit, já teď dostal nádhernou pochvalu od Ester Ledecké. Zaprvé říkala, že se umím hezky zeptat, což už jsem párkrát slyšel, ale taky mi řekla, že mám sexy hlas.“

Komentování by nikdy nemělo být exhibicí, nejsme baviči.

V jednom komentování jsi řekl, že hráč podepsal novou smlouvu v Dallasu na čtyři roky za necelé tři krabice vína, tedy za 18 milionů. Je to okamžitý nápad, výsledek tvého sociálně emočního rozpoložení nebo důsledná příprava?

„V mém případě je to momentální nápad. Já jsem mezi kamarády znám jako hláškař a vtipálek, občas to použiju i do komentáře. Ten nápad mi proběhne hlavou a já si ho snažím ještě rychle v hlavě pustit jednou, aby to nebyla úplná ptákovina, což se občas taky člověku povede. Někteří kolegové to mají zase obráceně, mají to jako součást velké přípravy a dlouho dopředu si chystají podobné hlášky. Někdy ve výsledku to znamená, že ta hláška je vybroušenější, hezčí. Já dávám přednost tomu, aby to bylo bezprostřední. Ale chce to míru, je to jako s kořením. Nikdy by komentář neměl být exhibicí, nemělo by to být o tom, že se tam chci předvádět, kolik toho vím, jak jsem strašně vtipný a chytrý a že budu všechny válcovat. Chce to svůj čas a místo. Myslím, že takový drobný, elegantní vtípek může komentář zlidštit, ale nesmí to být přehláskované, nejsme baviči.“

Za těch 22 let, co jsem v České televizi, to vnímám tak, že Česká televize je značka v tom nejlepším slova smyslu. Ty šéfuješ redakci sportu, nedostal jsi někdy nabídku odejít ke konkurenci? A kdybys takovou nabídku dostal, co jsi na ni odpovídal?

„To je otázka docela na tělo. Dostal jsem tuhle nabídku několikrát v průběhu své kariéry. Naposledy to bylo poměrně nedávno a troufnu si říct, že jsem byl nějakých 24 hodin vzdálen od chvíle, kdy bych odešel, protože ta nabídka zajímavá byla a dávala mi šanci svoje znalosti použít a rozvinout. Já mám hrozně rád výzvy a já beru jako obrovskou výzvu to, aby redakce sportu pokračovala dál. Nejsem úplně fanda těch úderných hesel, ale přesto jsem všem kolegům, když jsem byl jmenován, řekl, že mám heslo: Dobrý není dost dobrý. Že nám nesmí stačit, aby se o nás říkalo, že jsme dobří, protože Česká televize vždycky byla ledoborcem, lídrem na trhu, který nějakým způsobem určoval trendy. Mně stačí, když se o nás bude říkat, že sport je Česká televize.“

Vzpomeneš si, kdy jsi vyslovil větu „Účast v téhle rallye znamená zapsat se do dějin“?

„Ano. Vzpomenu, je to krásná vzpomínka. Musím říct, že z těch rolí, které jsem měl v dabingu, je to ta nejvýraznější. Dokonce mám vlastního angličáka, protože i Brent Mustangburger, který je tou postavičkou, kterou jsem namlouval v Autech a později i v Letadlech, tak se dokonce prodával jako angličák, takže jsem ho dostal k narozeninám. Nebyla to zdaleka jediná dabingová role, ale byla největší. A největší představení pro mé děti, protože nevěděly, že jsem tenhle dabing dělal, takže když jsme šli do kina, tak z toho bylo haló. Obecně jsem rád za všechny dabingové role, které jsem měl. Prví šanci jsem dostal u Zdendy Štěpána, já myslím, že dabing je super škola právě pro práci s hlasem. Je to úžasná věc.“

Na konci Záletů je vždycky štafeta. Kolegyně Taťána Míková tu se mnou byla minulý týden a má jedinou prosbu. „Já řeknu ahoj Michale! O tobě se říká, že komentovat umíš opravdu všechno. Chtěla bych slyšet, jak umíš komentovat předpověď počasí a abys to neměl tak jednoduché, tak bych ji chtěla dvakrát. Jednou jako hokejovou a jednou jako atletickou.“

„Tak já začnu hokejovým komentářem. Od západu se nám posouvá tlaková výše, která krásně přešla přes hranici, je to v pořádku, žádný rozhodčí nesignalizuje nic, co by přinášelo problémy. Jediným problémem je bouřka, která se nám rozvinula na brankovišti, kde by samozřejmě z toho mohl být problém, mohly by z toho být blesky, hromy, mohla by z toho být docela slušná potopa. No a atletický, tam to je jasné: „Usain Bolt vystartoval jako blesk, který vyrazil od startovní čáry, přidal se další závodník, který běží hned za ním, ale to už je pouze hrom a ten samozřejmě nemůže nikdy blesk předběhnout, protože blesk je v cíli jako první. Usain Bolt vítězí i v tomto atletickém souboji, který jsme vám přinesli v rámci předpovědi počasí. V Čechách bude po setmění tma, na Moravě pouze ojediněle.“