Miluji, když na sebe Babiš s Bártou mávají toustovými chleby

7. červen 2015
Václav Moravec při práci v České televizi

Jsou minimálně dvě témata, která se prakticky každý den stávají předmětem debaty kohokoliv s kýmkoliv. Počasí a politika. Jen těžko si představit víc nevděčnou profesi, než je práce meteorologa či moderátora politických debat, který je pod tlakem ze všech stran prakticky pořád.

Přesto kdykoliv svého hosta potkám má na tváři lehký úsměv a v očích šibalské čertíky. Novinář, moderátor a vysokoškolský pedagog Václav Moravec.

Václav Moravec má své kořeny ve východních Čechách, narodil se v Ústí nad Orlicí, vyrůstal v Letohradě, gymnázium absolvoval v České Třebové.

Začínal jsi tuším v roce 1992 jako moderátor radia Profil a můj kolega Zdeněk Novák mi prozradil, že ses mihl i v hradeckém rozhlase…
Já jsem začínal v Československém rozhlase v Hradci Králové, bylo to před rozdělením federace. Coby student gymnázia jsem byl telefonickým zpravodajem a pokrýval jsem události z okresu Ústí nad Orlicí. Lidé, kteří byli tehdy v Československém rozhlase v Hradci Králové, byli mými prvními rozhlasovými učiteli. Musím říct, že jsem si docela slušně při těch středoškolských studiích na gymnáziu v České Třebové vydělával, protože ty telefonáty byly tehdy honorovány 20 korunami, takže jsem měl na autobus a na knížky. To byla první práce. Pak vznik prvního soukromého rádia ve východních Čechách, radia Profil, kde jsem dělal moderátora proudového vysílání a pořad o filmech. Pak přišla Evropa 2 v roce 1993 a začala se odvíjet ta moje rozhlasová kariéra člověka, který dělá rozhovory na Evropě 2 s lidmi, kteří si vybírali do hodinového pořadu i muziku, kterou poslouchají. Tam jsem udělal svůj první hodinový rozhovor s Václavem Klausem, tehdy českým premiérem. Když pak Zuzka Bubílková odcházela z Pressklubu Frekvence 1, což se psal rok 1996, tak jsem spadl ze třetího patra, protože Evropa 2 a Frekvence 1 má stejného vlastníka, takže jsem sestoupil o patro níž. Z Frekvence 1 pak byla cesta do České televize a do BBC.

Já se vrátím zpátky k východním Čechám. Táhne tě to tam? Vnímáš teď s odstupem, že máš své kořeny právě v okolí Letohradu a Ústí nad Orlicí?
Táhne. Na ten kraj nedám dopustit. Já jsem přikován k té rodné hroudě. Když jsem v roce 1999 si pohrával s myšlenkou, jestli nezůstat ve Spojených státech amerických jako ilegál, mohl bych se vrátit do Česka, ale nemohl bych pak jet zpátky do USA, protože by mě vyhostili, říkal jsem si, co mám vážit. Ta vazba k tomu regionu, k babičce, prarodičům převážila, protože na východní Čechy nedám dopustit. Miluji ten kraj – Bartošovice v Orlických horách, zemskou bránu, Solnou stezku.

Václav Moravec při natáčení s Alenou Zárybnickou

Vůbec jsem netušila, že se tvoje sestra věnuje sportu, že je to reprezentantka v běhu na lyžích a olympionička Klára Moravcová. To bylo pro mě velké překvapení. Já jsem ji automaticky strkala do rodiny biatlonisty Ondřeje Moravce a někam tam.
To je nejhorší, že my možná s Ondrou budeme příbuzní. Většina lidí se ptá a říká, že jsem z Letohradu a ti Moravcovi. Všichni se ptají na Ondru. Je mi to líto vůči Klárce, která začínala s biatlonem, ale protože jí ta střelba kazila výsledky, tak nakonec šla na klasické lyžování. Všichni se ale ptají na Ondru a nikdo si mě nespojuje s Klárou. Můj bratr si vezme letos Petru – Ondrovu sestru, která tak bude mojí švagrovou. Nebude si muset ani měnit příjmení. Nakonec se spojí sportovci Moravcovi v Letohradě.

O rozhlasovém vysílání jsi kdysi řekl: „Rádio je pohotové, intimní a rozvíjí fantazii“. Když jsi dostal nabídku moderovat diskuzní pořad v České televizi, řekl jsi, že to bereš jako pokus, zda se dá v českém prostředí vytvořit kvalitní analytický diskuzní pořad. Už měsíc ses v té době, kdy jsi to řekl, budil hrůzou, abys přitom pokusu neselhal. Nezkreslila jsem tvoji výpověď.
Naopak. Ty jsi mě tím citátem teď vrátila zpátky do roku 2003, kdy ta nabídka přišla, kdy jsem ji velmi dlouze zvažoval, protože to bylo už potřetí. Ty dvě předchozí jsem odmítl. Říkal jsem si, že když to odmítnu potřetí, tak už mi to nikdo nedá. Zároveň ten první půlrok hledání formátu, jak by měly otázky vypadat, jak by se měly lišit od pořadu typu Sedmičky nebo Partie na Primě, to byla muka.

Je ještě jedno téma, které nesmím při rozhovoru s Václavem Moravcem vynechat. Mám na mysli ten tlak, který bezpochyby na tvoji práci je a který vždycky nějakým způsobem roste a pak třeba zase klesá. Je to období, kdy je na tebe největší tlak, před volbami?
Nejen. Ty tlaky jsou celoroční nebo i mezi volbami. Často politické tlaky, si dovolím tvrdit, se přeceňují, protože ty tlaky politické jsou tlaky čitelné. Pak jsou ale tlaky, které jsou nepolitické, souvisejí s tou šedou zónou, která se pohybuje kolem politiků, kolem ekonomických skupin, jsou to různí lumpové. Týká se to těch kauz, do kterých se ponoříte, jako je fotovoltaika, jako je Opencard. Ti lidé mají obrovské peníze a nejdřív vám začnou vyhrožovat anonymními maily typu, že když nedáte ruce pryč od té a té kauzy, tak vás zničíme. Pak začnou ty články, že je Moravec úplně debilní, že už to dělá dlouho a že má z Otázek vypadnout. Po těch 13 letech jsem si na to už zvykl a jsem svým způsobem masochista, kterého to baví, protože když oni takto tlačí, tak si říkám, že jsme udeřili hřebíček na hlavičku a budeme v tom tématu pokračovat.

Václav Moravec při setkání s Dalajlamou


Přestaňte se hádat, ať tady nejsme jako na schůzi domovnic na Praze 5.

Minule na tvém místě seděl extrémní cyklista, šéfredaktor časopisu Lidé a hory Daniel Polman. Má na tebe tuto otázku: „Zajímalo by mě, zda si dovede představit sám sebe jako politika. Pokud ano, tak na jakém politickém postu?“
Nedokážu a švec se má držet svého kopyta, když jsme u těch moudrostí prověřených staletími. Mé místo je v novinařině. Jsem člověk, který se pro novinařinu rozhodl jako pro celoživotní profesi. Politiku mají dělat profesionální politici.

Položil jsi spoustu otázek, dostal jsi spoustu odpovědí. Když teď na první dobrou máš říct tu, která ti absolutně nejvíc vyrazila dech, která by to byla?
Přiznám se, že si na ni nemohu vzpomenout, protože tím, že čas od času se takové odpovědi objeví, člověk se natrénuje na to, že je zvyklý na ledacos. Na co si stále nemohu zvyknout, je to, když záměrně politik tak mlží, že mu několikrát skočíte do řeči, on řekne: „Kdybyste to nechal dokončit, tak bych vám to řekl.“ Tam pak reaguje to publikum tak, že jste nevychovaný. Byť to tak někdy možná vypadá, nevychovaný opravdu nejsem.

Jsou nějaké fráze nebo souvětí, cokoliv, co vešlo díky Otázkám do historie? Já si vzpomínám třeba na často citovanou tvoji větu: „Přestaňte se hádat, ať tady nejsme jako na schůzi domovnic na Praze 5.“ Já tuto větu také často používám, protože se mi nesmírně líbí.
Znovu se omlouvám domovnicím na Praze 5. Byla to debata Miroslavy Němcové, tehdejší místopředsedkyně sněmovny, s Jitkou Kupčovou z ČSSD, také místopředsedkyní sněmovny. Já jsem si je pozval, abych ukázal pánům politikům, jak kultivovaný může být dialog dvou dam v politice. Ony se rozhodly do studia přinést ty mužské postupy. Mě tehdy nenapadlo nic jiného než zmínit domovnice. Těch citátů asi bylo víc. Stejně jako souboj toustovacích chlebů v přímém přenosu, když tam Andrej Babiš a Vít Bárta na sebe mávali právě těmito chleby. Teď mě zaskočil Andrej Babiš s tím, jak ukazoval tisk elektronických účtenek a objednával Vojtěchu Filipovi, předsedovi KSČM, kapučínko na tom mobilu. To jsou momenty, kdy si říkám, že mám svoji práci rád, ale v některých momentech ji miluju.

Příště tady bude na tvém místě pediatr Ladislav Hanousek, který kromě své práce miluje i cestování. Sbírá průvodce, protože nenašel nikde takový, který by odpovídal jeho představě o tom, jak chce cestovat, tak si je píše sám. Je nějaká věc, na kterou by ses ho chtěl zeptat?
Určitě. Chtěl bych se zeptat pana doktora, jaká kritéria má mít tedy správný průvodce? A jestli mu jako cestovateli vadí, že v těch průvodcích jsou stále stejná místa? Jestli přemýšlí ten, kdo píše průvodce, aby tam byla nějaká místa, kterých si ti, kteří cestují, mohou nevšimnout a přitom mohou ta místa tu část, ten region charakterizovat víc než ta provařená místa, která jsou ve všech průvodcích?