Místo, kde může na chvíli každý zahnízdit

21. listopad 2017

V přírodní rezervaci Habrov u Chrudimi je obří hnízdo. Nepostavili ho ptáci, ale parta mladého architekta. Dřevěný spletenec má lidem nabídnout jiný pohled na svět. Nebo aspoň možnost se na chvíli pohoupat.

Habrovskou rezervaci ohraničuje starý sad a pás lesa. Na jeho okraji je zavěšená konstrukce, která připomíná obrovský košík nebo pletenou past. Hnízdo v korunách vymyslel Martin Blažek. „Mě už trochu nebavilo odevzdávat všechno jen na papíře a v malých pracovních modelech.  Řekl jsem si, že zkusím místo toho udělat něco většího. Něco, co by chvilku mohlo sloužit lidem,“ vysvětluje, jak nápad vznikl.

Hnízdo unese i několik dospělých najednou

„Spoléhám na inteligenci a ohleduplnost lidí. Sami musí vědět, jestli konstrukci důvěřují.“

Na nic nečeká a leze dovnitř. Zahnízdit na bidýlku, podívat se do nebe a mírně rozhoupat. „Průměr je tři metry, výška čtyři. Při zatěžkávací zkoušce to sneslo pět dospělých lidí,“ uklidňuje mě Martin Blažek.

Chrudimské lesy čeká obnova, možná ale přijdou o lanový park

Rozhledna Bára II

Nové značení tras, altány nebo lavičky. Chrudim chystá velkou obnovu rekreačních lesů na Podhůře. Každý rok se tam podle správců podívá asi sto tisíc lidí. Část vybavení pro návštěvníky už ale dosluhuje a bude nutná výměna. Nejistá je také budoucnost lanového parku.

Inspirovala ho práce architekta Martina Rajniše, který nechal svůj otisk nedaleko – je podepsaný pod originální rozhlednou Bára v chrudimských rekreačních lesích.

Zkuste, ale ohleduplně

Praskání dřeva a pohupování dokáže zpomalit čas. Vyzkoušet si to může kdokoli. „Spoléhám na inteligenci a ohleduplnost lidí. Sami musí vědět, jestli konstrukci důvěřují. Je to jako když lezete na strom, taky se musíte rozhodnout, na jakou větev stoupnete,“ říká Martin Blažek.

Je nakonec větší, než plánovali

Asi dva kilometry odtud přes pole mu na zahradě pomáhali přátelé dát hnízdo dohromady. Jako materiál použili tenké kmeny z náletů a stovky stahovacích pásek. Čtyři víkendy práce ve třech lidech. Hnízdo bylo nakonec trochu větší, než plánovali. Pak už bylo autorskému týmu líto nechat si ho jen pro sebe. „Z hnízda mám radost. Hlavně v průběhu toho vytváření se mi podařilo nadchnout i kamarády okolo mě.

Výhled z hnízda do korun stromů

Začala se jim líbit myšlenka tvořit veřejný prostor vlastníma rukama. Přidávat do něj nějaké další artefakty a nespoléhat se jen na systém, že to udělá za nás,“ vysvětluje mladý architekt.

Hnízdo bylo od začátku vymyšlené jako dočasná stavba. Pohromadě a bez poškození ale drží už skoro rok.