Mladí versus staří. Celerový plakát rozděluje Chrudim

Reakce jsou mírně řečeno rozporuplné. Někdo chválí nápad a originalitu, v diskuzi na sociální síti se ale často objevují i slova jako hnus, hrůza a odpornost.

Rebelie? Spíš návrat ke kořenům

Mezi kritiky patří i výtvarník Ivan Baborák, který dříve plakáty pro festival sám navrhoval. „Normální lidi říkají, že je to děsí a že to nemůžou ukázat dětem,“ popsal svůj dojem chrudimský výtvarník. Podle něj je to ukázkový případ, kdy se mladá generace za každou cenu vymezuje vůči té starší a klasickému zpracování. Jenže přesně tohle byl plán.

„V zadání bylo, že nechceme figurální loutku, žádnou postavičku na špagátku, “ říká Michal Drtina, programový šéf Loutkářské Chrudimi. A přidává i důvod. „Festival není jednoznačně zaměřený na dětské publikum. U loutek to tak ani historicky nebylo, hrálo se pro dospělé a příběhy byly často dost drsné a hrubé. Uhlazené pohádky u nás zavedl až komunismus a my chceme tuhle představu narušit,“ vysvětluje Michal Drtina. A proto nastoupila léčba celerem.

Plakáty předchozích ročníků Loutkářské Chrudimi (autoři zleva: Ivan Baborák, Libor Škrík, Hoai Le Thi)|foto: Ivan Baborák, Hoai Le Thi, Libor Škrlík

Cesta k celeru. Plakáty předchozích ročníků Loutkářské Chrudimi (autoři zleva: Ivan Baborák, Libor Škrík, Hoai Le Thi)

Organizátoři vybírali ze sedmi návrhů plakátu. Pod vítězným je podepsaná studentka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Hoai Le Thi a její kolega Jakub Novotný. Do netradiční loutky Hoai doslova vtiskla kus sebe – sádrový odlitek chrupu na výrobu rovnátek. Podle Ivana Baboráka je to za čárou. „Plakát Loutkářské Chrudimi je vlastně licence a musí splňovat určité podmínky, to tady neplatí. Ale je tady další problém. Když to nedělají pro děti, tak pro koho festival vlastně je?“ ptá se Ivan Baborák.

Celer byl po ruce

Organizátoři Loutkařské Chrudimi podle Hoai Le Thi chtěli akci představit jako festival loutkového divadla nejen v klasickém zaměření, ale i jako alternativní, kdy si autoři her vyrábí loutky ze všech různých předmětů a materiálů, která nemusí být typická pro loutky.

„Vznik loutky z celeru a odlitku mých zubů zapříčinila náhoda. Mám ráda netradiční předměty, proto jsem využila sádrového odllitku svých zubů, které jsem dostala jako suvenýr od paní zubařky. Zuby jsem vložila do celeru, protože jsem ten den šla nakoupit a zrovna měly pěkné na prodej,“ popisuje vznik celerové loutky studentka Hoai.

O tom, že plakáty, které vytvořila ve spolupráci se s kolegou Jakubem Novotným, vyvolaly v Chrudimi velký rozruch, se dozvěděla až z Českého rozhlasu Pardubice. Plakátem podle svých slov nechtěla vylekat děti ani odstrašit diváky. Záměr byl je zaujmout a to se zřejmě povedlo.

Loutkárna frčí

Součástí Loutkářské Chrudimi jsou odborné semináře zaměřené třeba na scénografii, řezbařinu nebo nonverbální komunikaci. V programu jsou pak představení s doporučením 12+ nebo 15+, tedy minimální věkovou hranicí diváků. Stačí ale jednoduchý dotaz na informačním centru a o skladbě návštěvníků je jasno. V naprosté většině chodí pro lístky maminky s dětmi nebo babičky s vnoučaty. Některá představení jsou přitom vyprodaná už teď.