Mother’s Angels vyrostli z rebelie i díky dvojce z chování. Zakládají si na textech

25. červenec 2024

Litomyšlská kapela o sobě dává vědět. Chlubí se novým albem a ráda by se ještě víc prosadila.

„Hrajeme energický pop rock s českými texty. Chceme, aby měly hlavu a patu. Snažíme se do toho při živém hraní dát emoce,“ říká bubeník Vojtěch Sedláček.

Tak pojď, andílku

„První koncert jsme měli v roce 2003 ve Sloupnici. Z prapůvodu kapely jsem zůstal s Petrem Lenochem. Nová sestava funguje bezmála tři roky,“ dodává zpěvák a kytarista Jakub Dryml.

„Začli jsme už v raném věku. Na základní škole jsem měl navrženou dvojku z chování a paní ředitelka mě volala do ředitelny se slovy Tak pojď, ty maminčin andílku, musíme to nějak vyřešit. V květnu byla školní akademie, do které jsem se přihlásil. Právě s Petrem jsme chtěli udělat vystoupení a nazvali jsme se Mother’s Angels, vzali jsme si ty černý brejle a tajně jsme si půjčili elektrický kytary. Oproti dopolední zkoušce jsme to odpoledne odpálili jako rocková muzika. Byl to můj protest, rebelie. Patřilo to k těm třinácti, čtrnácti rokům, co nám bylo. Název jsme pak už nechali.“

Bill v pozadí

Na novém albu Představy najdeme podle Drymla 11 písniček. „Připravovali jsme ho v prestižním studiu Sono. Významný podíl na něm má náš kamarád a producent Roman Procházka z kapely Divokej Bill. Písničky jsme brousili přes tři roky.“

Venku už je klip na titulní song a chystají se další. Zajímavý je tím, že v něm není ani jeden střih. „Představa, že to dáme na třetí pokus, byla mylná. Únava ale způsobila určitou autenticitu herců. Po 60. záběru už nemáte čas něco kontrolovat a běží to. Euforie, když to dopadlo, byla úžasná. Chtěli jsme to tak udělat, že se prostě nebude stříhat.“

Proč kapela nedá dopustit na živé hraní? Kam by se jednou chtěla posunout? A jak se dali dohromady odvěcí rivalové? Poslechněte si celý rozhovor.

autor: Jakub Malý
Spustit audio

Související