Na Pardubicích stojí celá reprezentace kin-ballu. Teď slaví první mezinárodní zlato

„Představuje to přes 10 let práce. Kolem kin-ballu je fajn parta a s partou vás baví to táhnout. Dnes už jsou kluby v Praze, Hradci Králové, Brně, Zákupech a podobně. Pardubický klub je ale nejstarší a největší. Momentálně máme přes 70 členů,“ říká předsedkyně klubu Kin-ball Pardubice Alice Paurová.

Navazovat se bude na ně

Výprava pardubických kin-ballistů přivezla z mistrovství Evropy ve španělské Andalusii zlaté medaile a pohár pro šampiony v kategorii smíšených „profi” týmů. Nejcennější kov pak jen o kousek unikl českému národnímu týmu v kategorii žen. Pardubický klub má z minulých mistrovství velkou sbírku stříbrných i bronzových medailí. Na zlato dosáhli hráči až teď. „Je to první zlato obecně pro český kin-ball. I přes úspěchy na mistrovství vidíme, v čem zaostáváme. Máme motivaci, máme na čem makat,“ říká trenér a hráč David Záruba.

Pardubičtí hráči kin-ballu hrají na světovém šampionátu v Hradci Králové|foto:Jean-Paul Remacle

V Česku začíná tento sport bez předchozí generace. „Nikdo nás neučil, jak se kin-ball hraje, jaká je technika. Všechno jsme okoukávali z jiných zemí, z videí a podobně. Příští rok jedeme do Jižní Koreje na mistrovství světa. Bude tam Kanada a Japonsko, kin-balloví velikáni, ale chceme se dostat do horní poloviny, být nahoře, hrát finále.“

Bezkontaktně

Kin-ball vznikl asi před 35 lety v Kanadě jako součást reformy sportu. „Cílem bylo rozhýbat děti, které nebavily klasické sporty. Díky míči byl atraktivní, náročný na fyzickou zátěž, ale ne na naučení dovedností. Míč má metr a 22 centimetrů. Nafukuje se vzduchem. Je lehký a není napuštěný heliem. S tím se často setkáváme. Hrají 3 týmy, každý z nich má 4 hráče. Cílem je odpálit balón tak, aby spadl do hřiště a soupeř ho nechytil. Není to vybíjená, nehraje se na branky, přes síť.“

Pardubický kin-ballový team už má slušnou sbírku medailí|foto:Honza Ptáček, Český rozhlas

Podle Paurové se Zárubou pravidla netolerují agresi, a to ani slovní, ani fyzickou. „Jde o nekontaktní sport, takže žádné fauly. Na rozhodčí se nekřičí. Jakákoliv agrese podléhá velice tvrdé penalizaci. Vládne taková pohodová atmosféra.“

Zájem o tenhle sport v Pardubicích popisují jako obrovský. „Letos v létě jsme měli strach, že děti nebudeme mít kam dát. Naštěstí se to povedlo. Snažíme se, aby to byla zábava, ne úplná dřina, kde někdo řve. Cílem je, aby děti odcházely unavené, ale šťastné. Dveře jsou otevřené trvale. Zájemci můžou nastoupit i teď. Třeba nejdřív na trénink na zkoušku.“