Naši rolbaři jsou mistři v oboru, říká ředitel ski areálu ve Špindlerově Mlýně

00964494.jpeg

Tentokrát jsme Zálety natáčeli ve Špindlerově Mlýně. Přijali jsme pozvání ředitele ski areálu René Hroneše, abychom si kromě jiného prošli také místa, která běžným návštěvníkům zůstávají skryta.

Narodil se ve Vrchlabí a právě ve Špindlerově Mlýně od té doby žije. Po gymnáziu vystudoval ekonomii na Fakultě ekonomicko-správní Univerzity Pardubice. Po roce 2001 byl šéfredaktorem svého časopisu Free magazín. Organizoval sportovní soutěže, včetně legendárního Spring Session, největšího snowboardového happeningu ve střední Evropě. Sedmým rokem pracuje ve SKI areálu Špindlerův Mlýn a rok je jeho ředitelem.

Začínáme v místě, které je pro toto město typické, stojíme na Bílém mostě, který byl postaven v roce 1911, když ten předchozí strhla povodeň. Těžko spočítat, kolikrát jsi přes něj prošel.

„Vzhledem k tomu, že jsem se tu narodil a základní školu jsem měl na druhém břehu, než jsme bydleli, tak to opravdu nespočítám.“

Když zavzpomínáš na školní léta, co Tě napadne jako první?

„V tuhle chvíli, kdy tu řádí vichřice a padá sníh, si vybavuju, jak jsme se táhli po kolena ve sněhu s pekáčema, úplně jsme to nenáviděli a teď to milujeme.“

Kdy přišel na řadu snowboard?

„Já jsem od 2,5 let začal lyžovat a docela i aktivně v TJ Slovan, věhlasný klub. Ta móda snowboardingu pro mě přišla na přelomu osmé třídy a gymnázia. Lyže jsem hodil na několik let do koše a věnoval jsem se výhradně jízdě na jednom prkně bokem.“

Znamená to, že se teď už vracíš na lyže?

„Odložil jsem ho na dobu, než se mi narodil první z mých synů a dostal se do věku tak těch dvou a půl let a tak rychle ho musíme naučit lyžovat. Naučit takhle malý děti lyžovat je jednodušší a je to fyziologicky přirozenější než snowboard, takže abych ho mohl učit na lyžích, tak jsem mu to musel předvést. Zapíchnul jsem do garáže snowboard a koupil si lyže.“

V okolí Bílého mostu a hotelu Hubertus se točily slavné scény z filmu Vrchní, prchni! a medvědínskou stranu mám spojenou s filmem Padesátka.

„Padesátka je jen jedním z filmů, které se ve Špindlu točily. Začalo to érou Homolkových a točily se tu filmy s tématikou Špindlu, hor, rodinné komedie. Řada scén, která v těch filmech zlidověla, se tu děje úplně přirozeně, takže to filmování tu probíhá na správném místě. V letošním roce by mělo dojít na natáčení druhého dílu rodinné komedie Špindl.“

Alena Zárybnická natáčela Zálety s René Hronešem přímo ve Špindlerově Mlýně

Vloni na podzim získal SKI areál počtvrté v řadě Lyžařského Oscara, ocenění pro nejlepší lyžařské středisko. Je to do budoucna velký závazek?

„Je. Je to ocenění, kterého si hrozně vážíme, protože je to ocenění, které dává jak lyžařská veřejnost, tak odborná porota z celého světa. Na vyhlášení do Kitzbühelu se sjíždí největší a nejlepší střediska z celého světa a máme možnost se tam potkat a sdílet nějaké informace a know how s kolegy z Kanady, Jižní Ameriky, ze Zélandu… Je to věc, která má prestiž. A pro nás je závazkem, že nesmíme polevit.“

Na začátku března se do Špindlu vrací Světový pohár v alpském lyžování žen. Co všechno to pro SKI areál a pro Tebe jako ředitele znamená?

„Navenek se může zdát, že to je obrovská sláva a lyžařský svátek. To samozřejmě je a pro nás jako areál je to spousta práce a příprav, které běží už půl roku. Připravujeme se na to a těšíme a doufáme, že přijdou tisíce fanoušků, protože to lyžování, které tu bude 8. - 9. března k vidění na černé sjezdovce, vejde určitě do české lyžařské historie a je to věc, kterou by si nikdo neměl nechat ujít.“

Když poslouchám návštěvníky třeba cestou na lanovce, mluví o tom, že v Čechách umíme sjezdovky upravit daleko líp, než jsou upravené na polské straně Krkonoš. Čím vším to je?

„Nechci se moc vytahovat a nechci, aby to znělo moc sebechvalně, ale sjezdovky ve Špindlerově Mlýně jsou vyhlášené tím, že jejich úprava je téměř perfektní. Kdykoliv jedete, i když je horší viditelnost, tak i po ránu se na ně můžete na sto procent spolehnout a víte, že nepřijde žádný schod, díra pod nohy a že je všechno bezpečné. Není to jen ve srovnání s Polskem. Mám osobní zkušenost, že leckde v rakouských střediscích není taková úprava. Naši chlapi od roleb a od úpravy sjezdovek a zasněžování jsou mistři ve svém oboru, znají ten terén a podmínky, kouknou se na počasí a vědí, jak se té přípravě věnovat tak, aby to ráno bylo perfektní. To je hlavně jejich zásluha.“

Když večer skončí lyžování, jak dlouho potom trvá, než se sjezdovky uvedou do stavu tak, aby všichni lyžaři byli spokojeni?

„Úprava sjezdovek je poměrně velká alchymie, proto my se vrháme na úpravu v půl páté, půl hodiny po provozu, takže vyjíždí všechny rolby, které máme na všech částech střediska. Chlapi tam makají do noci, zhruba před půlnocí jsou s tím hotovi.“

Dokážeš si představit, jak bude vypadat moderní lyžařský areál třeba za padesát let?

„Veřím, že už ty parkhausy nebudeme potřebovat, respektive že tohle bude jediné parkování, kde budou všechna auta stát na začátku Špindlu a po Špindlu budou jezdit elektrobusy a bude úplně ekologická doprava. Veškerá výstavba, která ve Špindlu je, tak tradiční architektura zůstane a vyroste spousta moderních objektů, které se nám podaří úspěšně a krásně skloubit s historií a tradicí a že Špindl bude středisko, které bude dál udávat trendy cestovního ruchu ve střední Evropě.“

Minulou neděli tu se mnou byl skvělý herec Viktor Preiss a tady je jeho otázka pro tebe. „Co vás jako horala bolí? Co vás na horách mrzí, co byste změnil a co omezil na horách tak, aby se zase vrátily do určité podoby s kouzlem výletů a přírody takové, jakou jsme ji znali my.“

„Co mě bolí… Nejsem zastáncem toho, že bychom měli limitovat návštěvnost Krkonoš. Naopak, dělám v cestovním ruchu, takže čím víc lidí tady je a může sdílet naši radost a krásy, o to jsem radši. Ale bolí mě to, jak se ti lidé často chovají, jdete mimo trasu kousek za stromek a tam spousta nepořádku, nechápu, jak někdo může přijet na dovolenou do takhle krásného prostředí a chovat se takhle k našim horám. A co mě mrzí a s čím nic neudělám je, že bychom potřebovali ještě nějakých 500 výškových metrů přistavět nahoru.“