Sarka z Prahy|Dobry vecer borku a posluchacska rodino. Dekuji Jardovi za tema. Tak pletarka damskych puncochovych kalhot. Nadhera. Pletarka fanclubovych sal. Skvely. To jsem si delala i mensi opravy. Moc me to bavilo. Nebavila me prace prodavacky v odevech. Nejhorsi prace. A ted kulata lopata a to miluju. Hezky vecer a dobrou noc. Mejte se hezky.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.BORKU A POSL.NL.MĚL JSEM DVA ŠVAGRY HORNÍKAMA,TI VŽDYCKY ŘÍKAVALI,JÁ JSEM HORNÍK,KDO JE VÍC,JÁ ZASI ŘÍKÁM ,JÁ JSEM ZEDNÍK A KDO JE VÍC.HORNÍČINA NENÍ VŮBEC KRÁSNÁ PRÁCE A JE NEBEZPEČNÁ.NAŠE STAVAŘSKÁ PRÁCE JE KRÁSNÁ A ZAJIMAVÁ PRÁCE,JE TO VÉLMI STARÉ ŘEMESLO A JSOU PO NÁS STAVBY STARÉ STALETÍ.TAKY JSEM SI VYZKOUŠÉL PRÁCI U ŽÍRU TO JSOU BÝCI,ALE UŽ BYCH TO NEDĚLÁL,PROTOŽE POTOM SE TO VEDE N A PORÁŽKU A TO JE SMUTNY.,ZDRAVÍM PANI CO MĚ POZDRAVOVALA A DĚKUJI .ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC,MILUJÍCÍ SVOU PRÁCI A V JEDNAOSMDESÁTI LETECH JSEM U NI STÁLE .
Alena|Dobrý večer všem. Já jsem vždycky měla ráda ruční práce a taky jsem dobře malovala, tak jsem toho chtěla využít a být aranžérkou. Rodiče mne od toho odradili a vybrali mi ekonomickou školu, kterou jsem nenáviděla a málem jsem propadla, protože účetnictví jsem vůbec nerozuměla. Pak jsme dostali perfektního profesora, kterého jsme všichni milovali - tedy ne doslova, protože mu bylo šedesát a když jsme maturovali, tak odcházel do důchodu, ale byl to fakt nejlepší chlap našeho života. Vysvětlil nám všechno tak, že když byla maturita, tak jsem na písemku dostala jedničku a jen díky mým předešlým špatným známkám jsem odmaturovala za dvě. Celý život jsem dělala účetní a s tímto panem profesorem jsme se stýkali na našich srazech ještě dvacet let, říkal, že jsme byli nejlepší třída jeho života. No a když jsem šla do důchodu, tak jsem šla v městě do cukrárny pro dort a říkám, byla jsem dodneška 43 let v práci v jednom podniku a pan prodavač říká: proboha a kde vás tak dlouho chtěli? to se dneska nevidí. A tak těm ručním pracím, malování, zahrádce a tak různě se věnuju už jen okrajově a v důchodě teď už hlavně kytičkám.
INKA|Vážený pane Borku, opět jsem se jednou vzepjala k tomu, abych se ozvala.
Jak už tak nějak říkal klasik - vším, co jsem byl, dělal jsem rád. Zpočátku administrativava, pak učitelka v mat. škole, pak pracovnice v zahr. oddělení (znalost němčiny). Prvotní práce byly pro mne nesmírným potěšením. Poslední práce se, bohužel , zadrhla na naprosto nesolidním přístupu mého nového nadřízeného. Po mnoha celoživotních uznáních a oceněních nastalo strašné období , nyní je to nazýváno bossing. Po ukončení práce z vlastního rozhodnutí, protože bych se zhroutila, jsem musela překonat určité období , kdy jsem se cítila neužitečná, nepotřebná.... Já jsem ale bojovnice, využila jsem všechny znalosi a zkušenosti z ných dřívějších zaměstnání (hlídaní dětí, doučování školáků NJ., znalost ručních prací). Navíc se ve mně projevila naprosto neskutečná schopnost, kterou jsem nikdy nestudovala. Je to malování.. Začala jsem náhhle a nečekaně, nyní sklízím nečekané úspěchy. Je to pro mne zázrak, protože se mi dostalo zadostiučinění, že člověk, ač je mnohdy zdeptán a je na kolenou, tak se dokáže vzepnout a znovu kvalitně žít. Moje současná činnost mi působí tolik štěstí, je to zlato žití. Moje poslední výstava byla naprosto snová, neskutečná. Mám už málo času, ale snad se ve svém věku dočkám alespoň zčásti podobných nádherných chvilek.
Emil|Zdravím, dělal jsem v životě hodně prací. Nevybíral jsem si vzal jsem co zrovna bylo volného.
Práce ve fabrikách, skladech, úklidy, kuchyně, ochranka.. Nejhorší byla práce jako popelář, nastoupil jsem v zimním období a potom jsem stál na stupínku zasněžený jako sněhulák. Teď momentálně dělám práce jen které mě baví aniž by záleželo na výdělku, protože jsem celé ty roky byl nespokojený a vyloženě nemocný z prací které jsem nenáviděl. Teď pracuji jako taxikář a jsem spokojený, řízení miluji, poznám zajímavé lidi, něco se člověk dozví a taxikář je někdy jako kněz. Hlavně jsem za ty roky zjistil, že nemám rád práci v kolektivu, všechno to pomlouvání, intriky, šéfové kteří dávali nesmyslné nebo nelogické úkoly. Teď nemám nikoho za zadkem a jsem šťastný.
Mirek|Zdravím,
Asi nejraději jsem jako student kolem roku 2000 brigádně řídil sběrové dny v Brně. Dovezli mě 5 kontejnerů a já jsem lidem říkal do kterého mají hodit ty svoje poklady. Bylo to dobře placené a vznikaly u toho zajímavé situace. Mám rád i současnou práci jako konzultant informačního systému. A nejhorší práce? Vynášení mnoha kýblů exkrementů z půdičky po kunách v koupené chatě.
Heda|Veškerá moje práce mě bavila a líbila se mi.
Kromě jedné: ekonomky na jatkách...
Stalo se mi,že po výzvě vstupte! se v otevřených dveřích kanceláře objevil pracovník jatek a přivedl krásné telátko.. Vedl jej na porážku.
V masokombinátu jsem i přes výborné vztahy vydržela rok.
Krásný večer Vám přeju :-)
bohumír - šternberk| Jsem oddaný kutil všeho druhu, práce se dřevem od řezbářství, oprav nábytku, různých topůrek, zahradnictví, všechno co jde zužitkovat na šťávy , tinktury, vína, slivovici, šlechtění všeho zeleného. Co jsem nikdy neměl rád, tak to bylo vyhazování hnoje od prasat, ještě jako mladý všivák přes dvírka, jinak by mě utekli na dvůr, zrovna tak když jsem vyhazoval králíkům, ti když mě vyskočili z králíkárny, byl jsem vzteky bez sebe, prostě zelená barva hraje u mě prim.
Jana Jirkov|Hezký večerní čas p. Borku, svou práci jsem se snažila vykonávat vždy s láskou. Nejvíce mě to však bavilo, když tam byl dobrý kolektiv, to nám všem ta práce šla pěkně od ruky.Naopak mě práce nebavila, když do našeho kolektivu zavítal třeba nějaký škarohlíd, který se za celý boží den nezasmál, nebo někdo, kdo chodil donášet či dokonce pomlouvat. Zkrátka dobrá práce a hlavně dobrý kolektiv pro mě vždy znamenaly a budou znamenat hodně! Zdravím všechny pracující, i ty, kteří si už užívají důchodu. Závěrem zdravím také p. Františka ze Židlochovic.
Sváťa z Brna.|Dobrý večer všem linkařům a všem moderátorům Noční linky.Celý život jsem pracoval s lidmi.Kromě zabezpečení odborného výcviku ,jsem rád naplňoval jejich volno po práci.Zajišťoval jsem zájezdy do různých míst našeho kraje ,zabezpečoval vystoupení populárnch umělců , organizoval různé soutěže a sportovní klání.Pokračoval jsem v tom řadu let i ve svém důchodovém věku.V současné době připravuji drobná pobavení i pro náš Klub důchodců a pokud to zdravotní stav dovoluje , pískám volejbal na úrovni kraje. No a doma rád dělám drobné domácí opravy a pozor, to bude překvapení --- žehlím vše co je potřeba vyžehlit. Někdy i drobné průšvihy všeho druhu.Váš Sváťa z Brna
Eliska|Preji krasny vecer a zdravim vsechny posluchace z Nocni linky, jiz z podzimniho Melbourne. Mam k tomuto tematu hodne co rict, i kdyz jsem tuto praci, o ktere chci napsat vykonavala pred mnoha lety. Pracovala jsem jako pecovatelka, jezdici po ruznych adresach ke starsim lidem, kteri potrebovali ze zdravotnich duvodu, bud uklidit, vyprat, nakoupit ci odvest do banky nebo k lekari. A stala se mi takova prihoda, na kterou dodnes nemohu zapomenout a stydim se za to. V te dobe jsem jeste neumela na tolik anglicky, abych vsemu porozumela, proto doslo k velkemu omylu. Starsi pani mi napsala seznam veci, ktere chce nakoupit v supermarketu a ja mela pocit, ze vsemu rozumim a ctu spravne. Kdyz uz jsem mela pomalu vse dano do kosiku, posledni vec, kterou jsem mela koupit, byly 'Rolls'. Abych to pro posluchace upresnila, v anglictine mohou byt Kaiser rolls jako housky (pecivo) a nebo toilet rolls coz znamena toaletni papir. Ja jsem nemohla precist jake 'Rolls' vlastne chce, a pri me smule jsem misto toaletniho papiru koupila 6 housek. Nakup byl predan stare pani, ktera mi rekla "dekuji za housky, ale kde je ten toaletni papir?" V tom se mi rozsvitilo v hlave a uvedomila si, co ta pani chtela. Jeji vyrok jeste byl, "jsem rada ze jsi mi sice koupila housky, ale houskama si zadek neutru". Pak se vse vysvetlilo. Tuto praci jsem nikdy nemela rada, jelikoz byla dosti narocna, jak po fyzicke tak dusevni strance. Proto jsem tam vydrzela pracovat jen 7 mesicu. Dalsich 6 let jsem pracovala jako pecovatelka v domove duchodcu, kde jsem rozdavala jidlo, kavu a zakusky s usmevem vzdy na tvari. Tato prace me velice bavila, ktera neprinasela tak velky stres. Dnes uz jsem doma a venuji se ciste peceni a delani dortu na objednavku coz me dela nejvice spokojenou. S pozdravem Vase posluchacka Eliska
Sylva|Dobrý večer. Můj život je samá změna, hlavně jsem vystřídala dost zaměstnání. Tehdy manžel žertem říkal, že kamkoliv přijdu, tam to zkrachuje. :-) Ale abych nemusela dojíždět, našel mi práci tam kde sám pracoval. Jenže takovou kterou nikdo nechtěl :-) Psala jsem na stroji a lezly z toho děrné pásky. Ovšem psala jsem v jazycích pro mě neznámých, takže hlemýždím tempem a pro kontrolu se text musel napsat dvakrát. Překlepy a chyby jsem pak na páskách opravovala ručně. Stroj byl hodně poruchový a když se čekalo na technika, zpříjemňovaly mi život kytičky na parapetu. Například jsem křížila africké fialky pěstované ze semen :-)
Nejhezčí zaměstnání jsem měla 3 a když připočítám své "podnikání" tak čtyři. Krásné bylo hned zaměstnání první, protože tam byla skvělá parta. Další zábavná práce mě potkala v kulturáku, kde jsem vystřídala snad všechno, kromě ředitele a uklízečky. Nejzajímavější bylo pořádání zábavných akcí pro dospělé a občas i pro děti. Jak vše má svůj konec, po letech jsem pro změnu prodávala v maličkém křesťanském knihkupectví. Za šéfa jsem měla fakt anděla, občas jsem si mohla "pokecat" s pány faráři a jinými zajímavými lidičkami, pro které jsem dělávala takové akce jako např. minikoncert místní křesťanské skupiny s ochutnávkou mešního vína nebo obalování donesených Biblí. Taky jsem směla prodávat své výrobky a tak když můj milý šéf musel obchod pustit kvůli stěhování, přešla jsem k prodeji svých věcí už "oficiálně" . A to byl nejhezčí kus mého života. Zpočátku jsem neměla nic ale hladem jsem neumřela, naopak děly se zázraky. Pak jsem našla prodejce mezi známými a objevila fler. Teď mám tu nejlepší práci, protože si můžu dělat absolutně cokoliv a na základní potřeby jakž takž vyjdu s důchodem. Mou zkušeností je že je lepší mít méně peněz, méně věcí, ale více přátel. Dobrou noc.
