Nejnáročnější jsou lavinové akce, nasazujeme život, říká náčelník Jirsa

Začátek února, zimní sezóna v plném proudu a to bezpochyby znamená taky nejvíc práce pro horskou službu ve všech pohořích Česka, Krkonoše nevyjímaje. Přijali jsme pozvání náčelníka této oblasti, abychom si mohli společně prohlédnout místa, kam se běžní návštěvníci hor nedostanou.

Pavel Jirsa je krkonošským náčelníkem necelý rok. Narodil se ve Vrchlabí, vystudoval Střední lesnickou technickou školu v Trutnově. Po vojně pracoval jako inspektor Státní správy ochrany přírody v KRNAPu nebo prováděl výškové práce pomocí horolezecké techniky. Od roku 1993 byl sezónním zaměstnancem horské služby a po třech letech se stal terénním pracovníkem na plný úvazek.

Stojíme před budovou, kde sídlí takzvané ústředí, tedy dispečink celých Krkonoš. Znamená to, že tady je někdo k dispozici celých 24 hodin?

„Ano, tady máme dispečink a tady je služba. Přes den jsme tu fyzicky a v noci máme pohotovost, protože těch úrazů je podstatně méně.“

Jaká je tvoje nejsilnější vzpomínka na dětství ve Špindlerově Mlýně?

„V současných zimních podmínkách mi přichází nejvíc na mysl to, jak jsme jezdili na sáňkách a ty mantinely tu byly podstatně vyšší, než jsou teď. Takže takové ty hrátky se zimním obdobím, to se mi asi z dětství vybavuje nejvíc.“

Kolik lidí právě v zimě máte k dispozici pro plnění všech úkolů?

„Horská služba Krkonoše v současné době má 17 stálých zaměstnanců, k tomu nám od poloviny prosince nastupuje každý rok zhruba 20 sezónních zaměstnanců a máme dalších 160 dobrovolných členů, kteří vykrývají služby o svátcích a o víkendech.“

Náčelník horské služby Krkonoše Pavel Jirsa s Alenou Zárybnickou

Přesuneme se dál, lanovkou jsme vyjeli na pláně a jsme na jednom z míst, odkud v případě nouze záchranáři vyráží k jednotlivým konkrétním úrazům. Jaké technické prostředky máte nahoře k dispozici?

„Tady máme svozné saně, praktikujeme to tak, že vyjede kolega, zjistí, kde je úraz. Někdy se může stát, že úraz ani nemůžeme najít, protože když nám nepošlou informaci aplikací Záchranka, tak musíme hledat a někdy jsou ty informace zkreslené. Takže kolega to najde, druhý se připraví a následně vyrazí se saněmi za prvním kolegou, který už ošetřuje úraz.“

Když se někdo rozhodne, že by chtěl sloužit v červenomodrých bundách. Co musí udělat?

„My v první řadě preferujeme člověka v místě, právě kvůli takovým akcím náhodným, které musíme absolvovat. Dále musí splnit to, že umí lyžovat, takže zkoušky z lyžování, fyzický test před tím, než nastoupí a následně se přijímá do základní školy, kterou musí absolvovat letní i zimní. Pak se z čekatele stane dobrovolný člen a toto období trvá zhruba 1-4 roky.“

Jaké úrazy jsou tu nejčastější?

„Co se týče úrazů, tak nejčastější jsou poranění kloubů, zlomeniny a rány. To znamená, nejvíc je poranění kolen, pak zlomeniny dolních nebo horních končetin. A pak rány, kdy se zraní o hranu lyže nebo něco podobného.“

Těžko počítat, kolik úrazů jsi za ty roky ošetřil. Kdybys ale měl vzpomenout na ten nejnáročnější?

„Nejnáročnější bývají zimní lavinové akce, to je i pro záchranáře spojené s nebezpečím, to je ohrožení jejich života, protože nikdy nevíme, jestli nemůže ještě jednou lavina spadnout a jak to tam vypadá.“

Zavolat si pomoc v nouzi a ještě při tom přesně udat svou polohu, to umožňuje aplikace Záchranka, kterou si každý může nainstalovat do mobilu. Když jsem ji instalovala, zadávala jsem věk, pohlaví a podobně. Jsou to věci, které vy automaticky taky vidíte a je to důležité pro to, když se na to místo chystáte?

„My tam vidíme místo, které je pro nás nejpodstatnější, dále vidíme i jméno a vidíme i stav baterie, jak je telefon nabitý a jak dlouho se případně s tím člověkem dá komunikovat. Přestože tuhle výzvu dostaneme, tak toho člověka kontaktujeme, abychom zjistili jeho stav, zranění a stává se, že spousta výzev chodí neoprávněně, kdy to člověk zmáčkne omylem a je to planý poplach. To všechno je potřeba ověřit.“

Mobilní aplikace Záchranka pomáhá s rychlejší první pomocí. Má ji už víc než 420 000 lidí

Ještě před vznikem téhle aplikace bylo v provozu číslo 1210 a to stále zůstává. Jednotné číslo pro horskou službu v celé České republice. Co se děje v okamžiku, kdy člověk zavolá pomoc právě tímhle způsobem?

„Tohle číslo platí pro všechna pohoří horské služby u nás, a pokud budeme mluvit o Krkonoších, tak když se člověk vyskytuje v této oblasti, tak se dovolá na náš dispečink ve Špindlerově Mlýně a dispečer přijme hovor a odbaví ho.“

Kdyby sis měl znovu vybrat svou profesi, byla by to zase horská služba?

„Já se domnívám, že určitě, protože já jsem k horské službě šel proto, že mám kladný vztah k lyžování, protože jsem dříve závodil a taky k lezení a rád i pomáhám lidem. Takže si myslím, že to všechno dohromady když se spojí, tak je to práce u horské služby a nic jiného by mě asi ani nepotkalo.“

Na závěr nesmí chybět tradiční štafeta otázek. Minule tu byla legenda pardubického divadelního světa Lída Vlášková a tady je její otázka pro tebe. „Je to strašně náročná práce a já si těch lidí nesmírně vážím. Tak by mě zajímalo, jestli máte ještě čas a chuť na kulturu, jestli zajdete na koncert nebo do divadla? Jak regenerujete po té náročné práci?“

„Já se snažím chodit na kulturu, i když přes zimu na to není čas. Spíš v jarním a podzimním období a i z toho důvodu, abychom doma měli rodinné vztahy v pohodě, musím a snažím se o to. A možná to bude znít špatně, ale regeneruju tak, že nejradši jezdím do hor.“

Spustit audio

Související