Nejstarší český akt je pardubická Štěstěna, okouzluje téměř 500 let

13. leden 2018
Fortuna Volubilis ve Vojtěchově sále pardubického zámku

Lidé ke svému životu potřebují štěstí. A dobře to věděli i Pernštejnové, stejně jako si to, že štěstí může být proměnlivé a má mnoho podob. Přesně to vyjadřuje Fortuna Volubilis, Štěstěna vrtkavá, kterou si nechal na zeď jednoho ze sálů pardubického zámku vymalovat Vojtěch z Pernštejna.

Soubor renesančních nástěnných maleb patří na zámku v Pardubicích k tomu nejcennějšímu, co se z éry Pernštejnů zachovalo. Známe i dobu, kdy tato rozměrná umělecká díla vznikala. Vilém z Pernštejna (1435 – 1521) začal přestavovat pardubický zámek ještě v duchu pozdní gotiky, ale už jeho synové, Vojtěch a Jan, sídlo upravili a vyzdobili ve stylu rané renesance.

Vojtěchovu sálu vévodí nástěnná malba  s motivem příběhu Samsona a Dalily. Malba je přesně datovaná rokem 1532

Velké fragmenty původní malířské výzdoby se dodnes zachovaly hlavně ve třech rytířských sálech jižního křídla zámku: v Mázhausu, Sloupovém sále a Vojtěchově sále. Tomu vévodí monumentální nástěnná malba s ústředním motivem starozákonního biblického příběhu Samsona a Dalily z roku 1532.

„Neznáme, v jakém pořadí malby na zámku vznikaly, některé mohou být tedy i starší,“ vysvětluje historik Východočeského muzea v Pardubicích Petr Vorel. „Každopádně je to doba, kdy na pardubickém zámku vládl Vojtěch z Pernštejna, od roku 1521. Vojtěch byl objednavatelem díla a autoři předloh jsou jednoznačně spojeni s cranachovskou uměleckou školou. Samotné provedení maleb je špičkové. Vojtěch z Pernštejna měl dost peněz na to, aby si objednal ty nejlepší malíře, kteří v Evropě byli. Konkrétní jméno autora ale neznáme,“ podotýká historik.

Fortuna a rusé ženy

Fortuna byla jako bohyně už ve starém Římě symbolem osudu a náhody. Zosobněním štěstí i dobrého pořízení, stejně jako nevypočitatelnosti života. Umělci v době renesance Fortunu rádi představovali jako stojící ženu na vratké kouli. Tuto podobu má i Fortuna Volubilis na pardubickém zámku. I přes cudně zahalený podbřišek je považovaná za nejstarší český akt.

Pardubická Štěstěna stojí na vratké kouli a shlíží se v zrcadle

„My samozřejmě nevíme, co ti šlechtici měli na obrazech, které byly přenositelné,“ upřesňuje Petr Vorel. „Je fakt, že nahé ženské tělo je až atributem renesance, která se vrací k antickým námětům. Řekl bych, že naše Fortuna je ztvárněná podle konkrétního modelu. Nějakého děvčete, v životní velikosti.

Tenkrát byly dívky menší. Byl to zřejmě také typ žen, který se Pernštejnům líbil. Víme, že Vilém z Pernštějna, jeho synové a dokonce i vnuci, soudě podle obrazů, měli výrazně rusé vlasy. A tak zřejmě tohle kritérium Pernštejnové zohledňovali i při výběru modelů pro ženské akty,“ dodává s úsměvem historik Vorel.

Díla evropského významu

Vojtěchův sál na pardubickém zámku nejlépe dokládá původní podobu renesančního interiéru. Kromě monumentální malby se Samsonem a Dalilou nebo Fortuny výzdobu sálu tvoří i fragmenty iluzivní malované architektury okolo portálů a okenních nik. Malované jsou také sloupy v rozích sálu. Výjimečným prostorem je bezesporu arkýř v jihozápadním nároží sálu, kde se zachovala pozdně gotická klenba ještě z doby Viléma z Pernštejna a také dokonce zbytky původní gotické malířské výzdoby, kterou později překryly vrstvy renesanční.  

Sousednímu sálu, tzv. Mázhausu, vévodí rozměrná nástěnná malba, s tématem Zákona a Milosti, které bylo v první polovině 16. století častým uměleckým námětem. Malba souvisí s vlivem díla Lucase Cranacha staršího po roce 1530.

K tomu historik Petr Vorel dodává: „Na pardubickém zámku je naprosto unikátní to, že tyto motivy, včetně malby se Samsonem a Dalilou, známe z dobových předloh, ale jako obrazy. Třeba o velikosti metr krát půl metru nebo obrazy oltářní, řekněme, toho lidského rozměru. Ale v Pardubicích máme v podstatě jediný případ v rámci renesanční Evropy, kdy si zadavatel tato témata objednal v té ohromné ploše mnoha čtverečních metrů, jako nástěnné malby.“

Zámecké valy nikdy nezklamaly

Zámecké valy v Pardubicích

Zámecké valy v Pardubicích jsou unikátní. Patří mezi nejzachovalejší opevnění svého druhu v Česku. A když Vilém z Pernštejna svůj zámek opevňoval, rozhodně věděl, proč. Nikdo ho už nedobyl.

„Zajímavé je také to, že například v případě malby se Samsonem a Dalilou má nástěnná malba i rám, tedy je provedená jako obraz,“ pokračuje historik Petr Vorel. „Malíř tam namaloval dokonce i skobu, na které je tento obraz zavěšený. Ale díky tomu, že je namalovaný na zdi, tak nezmizel. Pokud by to bylo plátno, tak bychom ho tady nepochybně už neměli.“

  • Tipy na výlet
  • Publicistika
  • zámek Pardubice
  • Pernštejnové