Zlato v ní nenajdete. Pokladem je samotná truhla

Pernštejnská truhla byla vyrobena na konci 15. století

Je to víc než půl tisíciletí, co si Vilém z Pernštejna objednal mohutný trezor a dobře ho střežil na svém novém panství.  Ve sklepení pardubického zámku zůstal dodnes. Teď se truhle věnují restaurátoři.    

Kde vyrostl mohutný dub, za kterého tesař vyrobil truhlu pro Viléma z Pernštejna (1435 - 1521), nevíme. Možná věda jednou odhalí i tuto skutečnost. Každopádně otázky okolo stáří truhly teď objasnily výsledky dendrochronologické analýzy. Obří pernštejnský trezor pochází s největší pravděpodobností už z 15. století.

Tajemství pernštejnské truhly

Na podzim roku 2017 začali restaurátoři Východočeského muzea v Pardubicích pernštejnskou truhlu restaurovat a konzervovat. Spolupracují při tom s Metodickým centrem pro muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. „Východočeské muzeum se připojilo k velkému projektu, který se zabývá restaurováním dřevěných památek. Díky němu jsme nechali provést právě dendrochronologický výzkum a také traseologický výzkum,“ vysvětluje ředitel Východočeského muzea Tomáš Libánek.

Restaurátoři Východočeského muzea v Pardubicích při pískování a konzervaci kování truhly

„Dendrochronologický výzkum určil, že dub na pernštejnskou truhlu pokáceli v průběhu deseti let následujících po roce 1481. Truhlu si Vilém z Pernštejna s velkou pravděpodobností tedy objednal v době, kdy se rozhodl koupit pardubické panství,“ dodává Tomáš Libánek. „Zřejmě to souvisí s Vilémovým širším konceptem vyžití Pardubic jako centra dominia, a to z různých strategických důvodů. Pardubice nejsou daleko od Prahy a zároveň to měl Vilém z Pernštejna blízko i ke svým moravským statkům.  

Tesař byl pravák

Kompletní výsledky traseologie, tedy analýzy pracovních stop, nemá Východočeské muzeum zatím k dispozici. „Už na první pohled je ale jasné, že tesař byl pravák a na výrobě truhly nepracoval úplně sám, na truhle jsou totiž patrné stopy dvoumužné pily,“ vysvětluje tesařský mistr Petr Růžička, který restaurátorům pomáhal s manipulací a otočením truhly tak, aby mohli konzervovat její dno.

„Podařilo se nám také zjistit, jak tesař dubové dřevo obráběl. Truhlu z kmene vydlabával a spodní část truhly sestavil ze dvou kusů s profilem písmene L, čela truhly pak dosadil,“ upřesňuje ředitel Libánek. „Dubové dřevo zůstalo dobře zachované díky stabilnímu klimatu pod zámeckou kaplí, ale železné pásy, kterými je truhla pobitá, poškodila vlhkost. Proto jsme nejdříve odstranili vrstvy koroze a kov postupně konzervujeme, stejně jako dřevo,“ doplňuje vedoucí konzervátorského a restaurátorského oddělení Východočeského muzea Jana Malá.

Cenné listiny a posvátné místo

Pernštejnská truhla je dlouhá 4,5 metru, na šířku má metr a váží 700 kg. Je to jediná dochovaná součást pozdně gotického mobiliáře pardubického zámku. Uchovávaly se v ní hlavně listiny, smlouvy, ale také určitě i zlato a mince. Truhla už po staletí spočívá v prostoru pod zámeckou kaplí. Přístup k ní vede skrze kapli, po úzkém točitém schodišti.

Čtěte takéPardubická Štěstěna okouzluje téměř 500 let

Truhlu chránily ještě troje masivní dveře s mohutnými zámky. Sama pak byla opatřena petlicemi a mechanickými zámky. „Sklepení pod kaplí zřejmě vždy fungovalo jako trezor. Ale kompletně, tak jak jeho podobu známe dnes, byl tento prostor zazděný až na počátku 16. století,“ vysvětluje ředitel Východočeského muzea Tomáš Libánek. Pernštejnská truhla je unikátní, v Česku nemá obdoby.

Přístup k truhle byl chráněn několika dveřmi s mohutnými zámky

„Podobné truhly bychom našli v Rakousku. V Čechách jich samozřejmě v minulosti bylo určitě víc, svoje poklady, uložené v truhlách, střežili i Rožmberkové nebo další významné šlechtické rody. V souvislosti s pernštejnskou truhlou je výjimečné i to, že známe autentické místo jejího uložení a způsob ochrany. Celý tento systém skutečně fungoval jako jeden velký trezor. A určitě nesmíme pominout i onu psychologickou bariéru, tedy uložení truhly pod zámeckou kaplí. Nikdo by si to ve středověku s Bohem určitě rozházet nechtěl,“ dodává s úsměvem ředitel Východočeského muzea Tomáš Libánek.