Nejvyšší městská brána je Zelená. A bývala ještě zelenější
Zelená brána spojuje dva světy. Moderní část Pardubic a historické srdce města, Pernštýnské náměstí. Ve skutečnosti ale Zelenou bránu tvoří dva objekty, brána a přes šedesát metrů vysoká věž. K sobě ale nerozlučně patří už po celá staletí.
Do středověkých Pardubic se kdysi vstupovalo dvěma branami. Dnešní Zelenou bránou a Bílou bránou (v dnešní ulici Sv. Anežky České), která už nestojí. Zelené bráně se kdysi jmenovala Pražská, protože právě od ní vedla cesta na Přelouč, Kutnou Horu a Prahu. Zelená jí lidé začali říkat přibližně od poloviny 16. století.
Strážkyně domů a lidí
Umístění a vznik Zelené brány souvisí se středověkým opevněním Pardubic, ale především s rozvojem města na přelomu 15. a 16. století. V roce 1491 panství koupil Vilém z Pernštejna a rozhodl se dát Pardubicím novou tvář. Ke kamenné bráně z první poloviny 14. století (její podobu ovšem neznáme), nechal v roce 1507 přistavět přízemní předbraní.
V roce 1538 Pardubice postihl velký požár, do nové přestavby města se tentokrát pustil syn Viléma z Pernštejna, Jan. Přestavěl bránu a postavil mohutnou a vysokou věž, která byla dokončena v letech 1542 - 43. Janův stavitel Jiřík Olomoucký se pravděpodobně inspiroval podobou věže ve Znojmě.
Už v době svého vzniku byla velkolepá
Stavitel Jiřík Olomoucký navrhl členitou střechu věže s osmi věžičkami a vysokým jehlancem uprostřed. Zlacené makovice a praporce zářily ve slunci. Stejně jako měděná krytina střechy. „Například už v pamětech Mikuláše Dačického z Heslova (přelom 16. a 17. století, pozn. red.) můžeme najít záznam o rčení „blyští se jako pardubická věž,“ vysvětluje historik František Šebek.
Krytina střechy a měděné pláty ale postupem času zoxidovaly a střecha dostávala zelenější odstín. „Vypadala ale jinak než dnes. Dnešní, agresivnější ovzduší, působí na střechu jinak, než tomu bylo v šestnáctém století. Tehdy byla zelená barva asi daleko výraznější.“ dodává František Šebek.
Natroubil si slušné jmění
Zelená věž byla vlastně funkční rozhlednou a to bylo také její poslání. Jen z její výšky mohli mít hlásní, kteří hlídali město před požáry, mít okolní krajinu jako na dlani. Z ochozu věže na správný chod a rytmus města také dohlíželi do období třicetileté války trubači.
Hlásní a trubači, jak dodává historik František Šebek, dokázali bavit z výšky i publikum: „Trubači vytrubovali večerní policejní hodinu, kdy se musely zavírat šenkovní domy. Ze šestnáctého století dokonce máme doklad o tom, že jeden z trubačů si svým uměním přišel na velké jmění, za které si koupil dům. Myslím, že to byl jeden z prvních představitelů pardubického showbyznysu,“ směje se František Šebek.
Ve věži našlo příbytek několik rodin
Historikové mají informace o tom, že se v Zelené věži bydlelo. Už v pernštejnské době věž obýval hlásný. „Když na Pardubice přišly krušné časy, například po třicetileté válce, kdy bylo poničeno mnoho domů, tak se obyvatelé z předměstí nahrnuli do města. Víme, že v roce 1651 ve věži bydlelo asi devět rodin. Uvnitř věže to tenkrát samozřejmě vypadalo jinak,“ dodává František Šebek.
Hodinář bydlí ve věži
Cestou na ochoz Zelené brány si v mezipatrech můžete prohlédnout historické expozice. Figuríny a modely hlavně děti seznámí s pověstmi o vzniku znaku Pernštejnů a města Pardubic. Uvidí městského kronikáře nebo postavu správce věžních hodin. Expozice pochází z pohádkové dílny výtvarnice a dětské ilustrátorky Vítězslavy Klimtové.
Zelná brána měla navždy zmizet
V proměnách času měla Zelená brána vždy trochu jinou tvář. V roce 1760 se na věži poprvé objevily hodiny. V roce 1843 nechali radní odstranit dřevěný ochoz a celou věž nově ohodit omítkou. Ovšem v roce 1875 dokonce hodlala městská rada celou Zelenou bránu zbourat! To kvůli obslužnosti náměstí. Naštěstí se veřejnost postavila proti, stejně jako ústřední vídeňská památková komise.
V roce 1902 se opravovala střecha věže a o rok později se na čelní stěně brány objevil reliéf s výjevem z erbovní pověsti pánů z Pardubic (Ješek z Pardubic u Milána v roce 1158), podle předlohy Mikoláše Alše.
Současná podoba Zelené brány je výsledkem úpravy v roku 1912. Ale i dnes si lidé na bráně mohou prohlédnout vzácné svědky dávné minulosti. Například okénka na branou, kde byla kdysi umístěna kolečka kladek, které sklápěly padací most, viditelné jsou i panty někdejší vnitřní dřevěné brány.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
