Nemocnici na odstřel postavili Češi na nohy. Proč zachraňují druhý konec světa?

Ta před lety rozjela velký projekt Itibo. „Šlo o zchátralou nemocnici. S organizací ADRA jsme se vydali do Keni, kde jsme se nakonec usadili a zabydleli. Dnes rozsahem a poskytovanou zdravotní péčí převyšujeme keňský standard běžných nemocnic na venkově. Snažíme se ale péči dál zlepšovat třeba účastí specialistů. Jezdí k nám i studenti medicíny ze všech fakult v Česku. Informace o trendech můžeme hned předávat místnímu personálu.“

Váš počítač umí zachraňovat životy. Stačí rozjet mapování

• Upravit
• Smazat

Každý nemá možnost vyrazit pomáhat na druhý konec světa. Ruku k dílu ale může přiložit i od stolu – vytvořením mapy. Ani dnes totiž nejsou všechny oblasti na světě zmapované. Týmy Lékařů bez hranic a dalších humanitárních organizací se kolikrát nemají podle čeho orientovat.

Nedávným úspěchem je třeba osteosyntéza prstu pacienta, který si ho skoro useknul mačetou. Itibo má taky nový terénní sanitní vůz, který slouží pro pacienty a zajišťuje bezpečnost na dlouhých trasách v Africe.

„Zdravotnické zařízení je ve výšce 2 200 metrů nad mořem. Občas máme několik týdnů období dešťů, pak dochází k nehodám na motorkách. Nejsou tam zpevněné silnice a od toho se pak odvíjí i skladba pacientů v ambulanci.“

Úrazovka jako to pravé

Ještě před působením v Africe pracoval pardubický rodák Aleš Bárta dlouhé roky v úrazové medicíně. „To byla kolébka mé zdravotnické činnosti. Zjistil jsem, že mě taková medicína baví. Snažil jsem se tohle odvětví rozvíjet a získávat spoustu informací třeba na různých konferencích. Po tsunami 2004 jsem odjel ošetřovat zraněné. Cítil jsem, že je nutné pomáhat.“

Samotná pomoc by podle něj pro každého z nás měla být projevem lidství. „Může jít o pomoc doma anebo v zahraničí. Taky můžeme třeba pomoci starším lidem přejít ulici, případně i pomoci zvířatům v útulku. Nedávno jsem byl oslovený, abych se stal tváří jednoho měsíce v kalendáři, který se tiskne na pomoc pardubickému psímu útulku.“