Noční můra totality i Masarykova armáda. Jak Sokol zamával dějinami?

Ze 7. na 8. října 1941 nařídil Reinhard Heydrich totální likvidaci Sokola. Během noci tehdejší režim zatknul 1 500 sokolů. Velká část z nich zahynula na popravišti anebo v koncentračních táborech. Další tisíce sokolů padly i v českém národním povstání anebo na bojištích v cizině.

Nezapomenout

„Samostatnost, svoboda a demokracie nejsou samozřejmé. To špatné z dějin by se nemělo opakovat. I malými skutky je potřeba za demokracii bojovat,“ říká sokolka Vendulka Jozífová.

Památný den sokolstva uvede 7. října Večer sokolských světel. I v Pardubicích půjdou lidé v 18:15 vypouštět sokolské lodičky na břeh Chrudimky. „Jedna svíčka za jednu dušičku popravených. Malé děti se společně s rodiči dozvídají, o co jde.“

Samotného 8. října si pak může každý připnout na oblečení jednotný symbol v podobě kokardy s kovovým znakem Sokola. Tuhle symboliku spolek drží od začátku v roce 1862. Stala se třeba součástí čapky i baretu u kroje.

Ve zdravém těle zdravý duch

Podle pardubické sokolky je dobré vzpomínat na padlé bratry a sestry. „Už dřív sokolové hráli velkou roli. Když se vrátil pan prezident Masaryk z anabáze na Sibiři přes Ameriku, tak byli sokolové první, kteří mu dělali ochranu. Tehdy jsme ještě neměli žádnou armádu. Byli to lidé čestní, spravedliví, sportovci. Z řad sokolů pochází spousta reprezentantů i na prvních olympiádách. Jiná organizace pro sportovce tenkrát ani nebyla.“

Jozífová podle svých slov nese sokolskou tradici celý život. „Naše rodina v tradicích žije. Maminka byla velká sokolka. Měla jsem v ní příklad. Později jsem učila tělocvik. Zapomíná se na to, že taky za hluboké totality jsme vychovávali ke stejným myšlenkám, i když tenkrát ne v Sokole. Můj pradědeček Ferdinand Potůček v Pardubicích postavil sokolovnu.“