Novinář Jakub Szántó: Je naší prací dávat superhrdinům jména
Hostem Záletů je Jakub Szántó, novinář a reportér, vystudovaný historik, držitel Ceny Ferdinanda Peroutky za novinářskou práci a ceny Magnesia Litera za svoji knižní prvotinu Za oponou války. Narodil se v Praze, po gymnáziu vystudoval Teritoriální studia na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.
V roce 2005 získal doktorát v oboru mediální dějiny. Jako reportér pracuje od roku 1999, začínal na Nově a v roce 2006 přešel do České televize. Byl prvním stálým zpravodajem na Blízkém východě.
Co ze zkušeností, které jste nabyl v soukromém médiu, je nejdůležitější pro práci v médiu veřejné služby?
Bude znít divně, ale svým způsobem to je skromnost a pokora. Pro komerční televizi zkrátka zahraniční zpravodajství není stále ještě primární. Pokud se nedějí velké věci jako teď, bývají svým způsobem páté kolo u tříkolky, takže vážnost a jistá vnitroredakční prestiž, ale zároveň ta vybavenost je úplně jiná.
Když jsem přišel do České televize, která najednou má za prvé své zahraniční zpravodaje, což je klíčová komponenta úspěšného zpravodajství, zároveň má všechny důležité agentury, má svoje střižny, má svoje vlastní oddělení a archiv, tak to bylo něco, nač jsem nebyl zvyklý.
Nebylo zvykem, aby zpravodajové nebo reportéři TV Nova vyráželi na cesty. To se začalo dít, když jsem tam přišel, začali jsme se to učit.
Je jedna věc, kterou říkáte: „Zbavit válečnou novinařinu falešné romantiky. Je to v jistém smyslu práce jako každá jiná, kterou dělají lidé s obyčejnými starostmi a chybami. Nejsme žádní superhrdinové. Dokonce jsme na toto označení alergický.“ Vysvětlíte to?
Každý zaměstnanec záchranné služby, ať už je to lékařka, řidič sanitky, každý hasič, každá ukrajinská vojačka, paramedička, každý voják v ukrajinské armádě a v řadě dalších, které bojují ve srovnatelné válce je nesrovnatelně blíže tomu, aby byl nazýván hrdinou a superhrdinou. Těch lidí je spousta a nemívají jméno, já si myslím, že mimo jiné je naší prací, abychom jim ta jména dávali.
My jsme pozorovatelé, hosti, jsme lidé, kteří mají možnost se tam někde objevit, pravda za cenu vlastního nebezpečí, pak se ale vracíme bezpečně zpátky. Ti lidé, které je třeba opěvovat, oslavovat, obdivovat, jsou ti, o kterých píšeme, nikoliv autoři. Neberte to, že tady hraju nějakou falešnou skromnost. Nás každého těší nesmírně, když nás někdo potká a děkuje za naši práci.
Míst, kde jste točil je bezpočet, děláte si čárky? Vedete si statistiku?
Já jsem spolu se studii a s prací a s pobytem v Sovětském svazu, když jsem byl dítě, strávil deset let svého života v zahraničí, takže si vést, jak dlouho jsem strávil někde reportážemi, by bylo nadbytečné. Je tam jedna taková věc, donutily mě děti, že jsme si pořídili velkou nástěnnou mapu světa, kam zapichujeme vlaječky různých barev. Já neustále dostávám vynadáno, že těch zelených vlaječek, což je moje barva, je zdaleka nejvíce a je třeba, abychom doplňovali žluté, což jsou ty rodinné. Já jsem spíše v mnoha zemích strávil hodně času nebo se do nich opakovaně vracím.
Poslední otázku klade umělá inteligence: Kdybyste měl napsat článek o tom, jak se stát dobrým novinářem, jaké by byly tři nejdůležitější tipy, jinými slovy tři vlastnosti, které by měl mít dobrý novinář?
To není vůbec špatná otázka. Umělá inteligence mě trochu děsí. Rozhodně je to ale pracovitost, zvědavost, bez té se ta práce dělat nedá, a pak bych řekl pravdomluvnost, protože prací novináře je především hledat pravdu a zprostředkovat ji v nějaké kondenzované podobě pro diváka, čtenáře nebo posluchače.
Jak postupoval při psaní knihy Za oponou války? A jak vnímá jeho žena práci zahraničního zpravodaje? Poslechněte si celé Zálety.
Související
-
Moderátorské zážitky Martiny Vrbové Hynkové: Otrava v přímém přenosu i napadení kocourem
V České televizi pracuje čtvrt století. Je jednou z moderátorek nejznámějšího a na obrazovkách i nejdéle vysílaného magazínu pro ženy Sama doma.
-
Pokládám nepříjemné otázky. To ale neznamená, že jsem nepříjemný i v životě
Mluvit budu s mužem, jehož profesí je kladení otázek. Bezmála 20 let působí v Českém rozhlase. Od roku 1999 spolupracuje s Českou televizí. Novinář a pedagog Jakub Železný.
-
Jana Peroutková o slzách v Událostech: Jsem prý ledová královna, ale v tu chvíli jsem se zlomila
Na ČT24 poprvé moderovala ve 24 letech. Teď ji můžete vídat v Událostech, komentářích a v Událostech, tedy v hlavní zpravodajské relaci České televize.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.