O víkendu je Smrtná neděle. Máme se bát?

„Bývá bíle oblečená, na krku má vyfouknutá vajíčka nebo šnečí ulity jako symbol zmaru bez života. Průvod i dřív směřoval k tekoucí vodě, aby smrtka odplynula, ke stojaté vodě, aby se utopila anebo ji házeli ze skály, zapalovali, pohřbívali. To byla ta chvíle, kdy vzrůstalo poslední napětí. Pak všichni utekli pryč a slavili,“ popisuje Aleš Mokren z Folklorního souboru Baldrián.

Ale co je důležité: „Když Morana padne obličejem do vody a odpluje, jaro rozhodně přijde. Všichni by měli hned zmizet. Kdo tam podle pověry zůstane poslední nebo zakopne, nebude se mu v nejlepším případě dařit nebo ho potká i něco horšího!“

Sraz v neděli na Příhrádku

Aleš Mokren láká všechny milovníky lidových tradic do Pardubic: „Zvyk udržujeme už čtvrtstoletí, letos vynášíme pošestadvacáté v novodobé historii města. Jsem moc rád, že si tam lidé nacházejí cestu. V neděli 22. března ve 14:30 začínáme dvacetiminutovým programem a následně se vydáme k Chrudimce.“

Smrtná neděle je pátá postní. „Nacházíme se ve vrcholu jarního půstu, který představuje takové střídmé období a čas očekávání Velikonoc. Znamená střídmost ve stravě. Lidé byli spjatí s přírodou a jedli přirozeně, zdravě. V povědomí mnoha lidí se to takto dnes vrací.“

Květná neděle

Během Květné neděle, tedy 29. března, zažijí Pardubice Velikonoční veselení na Příhrádku od 13 do 17 hodin, konají se i Velikonoce na zámku. O program se postarají zdejší folklorní soubory, mezi nimi taky Baldrián. A Mokren přibližuje historické pozadí tohoto dne: „Kristus přijížděl do Jeruzaléma, kde ho věřící vítali palmovými ratolestmi, tedy symbolem kvetoucích nebo rašících stromů. Zajímavým zvykem je pojídání kočiček. Kdo by se chtěl uchránit nachlazení, měl by na Květnou neděli spolknout kočičku, která ho před těmito neduhy ochrání. Na Květnou neděli se kočičky taky světily, zapíchávaly se do rohů pole nebo se dávaly do stavení za trámy, krovy, svaté obrázky, aby po celý rok přinášely hojnost, užitek a úrodu hospodáři.“

Termín svátků

Velikonoce jsou pohyblivým svátkem, můžou být od 22. března do 25. dubna. Ale málo se ví, že se podle zásad v devatenáctiletém cyklu může vyskytnout 25. duben jenom jednou. „V posledních sto letech se to opravdu jednou stalo. V roce 1937 byly Velikonoce 25. dubna, a pak měly být i v roce 1956, ale posunuly se o týden dopředu,“ vytahuje Mokren historickou zajímavost. „Naši předci se na jaro těšili podobně jako my. Přinášelo totiž rozkvět přírody, začátek plození…“

A Aleš Mokren přidává taky jednu netradiční velikonoční inspiraci: „Mazanec nebýval vždy sladký s rozinkami, ale pekl se naslano z vajec, sýru, někdy i z tvarohu a plnil se uzeným masem nebo slaninou.“