Odpadkový koš pro Pardubice i Chrudim. Na nasavrcké skládce skončí milion kubíků smetí

4. únor 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kompaktor rozhrnuje a udusává odpad na skládce

Pro většinu z nás to končí zavřeným víkem popelnice nebo kontejneru. Pro provozovatele skládky v Nasavrkách je to začátek. Právě tam putuje většina odpadu z pardubického i chrudimského okresu.

Na pohřebišti odpadků ho bude takové množství, že by zaplnilo padesát velkých 50m plaveckých bazénů.

Skládka ve městě funguje od roku 1993. Podle původního plánu už měla dávno skončit. Jenže smetí je pořád dost. Areál a tím i úložná plocha se několikrát navyšovala. Provozovatel teď spustil pátou etapu. Kapacita vydrží ještě osm let.

Tam i zpátky přes váhu

Na bráně skládky svítí semafor. Popelářské vozy najíždí na rampu, která ukrývá váhu. Řidič obsluze předá dokumenty, které upřesňují, co vlastně veze. Podle toho dostane instrukce, kam náklad vysypat. Svůj sektor má běžný obsah popelnic, stavební suť nebo třeba kaly z bioplynových stanic. Rozcestníky ale nejsou potřeba. „Většina řidičů sem jezdí roky a dobře znají obsluhu i celý areál. Vědí, kam jet, a kam co patří,“ vysvětluje ředitel skládky Radek Kopal.

Čtěte také

Provoz skládky trochu připomíná přípravu dortu. Vysypané hromady roztírají bagry a obří kompaktory. Cíl je materiál pořádně udusat a využít každé volné místo. V nejvyšším patře, asi dvacet metrů nad úrovní okolního terénu, už je skoro hotovo. Další odpad sem nákladní auta nevozí, je zakrytý hlínou a všechno je hladce zarovnané. Zbývá navést další zeminu a zasázet stromy.

Severní svah skládky je částečně zrekultivovaný. Vpravo je jímka, která zachycuje průsakovou vodu

Pardubice třídí dvakrát

Každý den na skládku přijede v průměru čtyřicet popelářských aut. Vozí sem smetí z Nasavrk, Chrudimi, Slatiňan, části Hlinska a také Pardubic. Tam ale platí odlišný postup. Na třídící linku putuje i obsah klasických černých popelnic, tedy to, co by už vytříděné být mělo. U ostatních obcí se o separaci musí postarat sami lidé. Stoprocentní to není. „Nejobtížnější je jaro a podzim, kdy nejvíc fouká. S tím souvisí i riziko úletu odpadu. To třídění ještě pořád není na té úrovni, na jaké bychom si všichni představovali. V komunálním odpadu je velké množství mikrotenových pytlíků, igelitů a podobných věcí,“ říká vedoucí nasavrcké skládky Radek Kopal.

Čtěte také

Na množství odpadu jsou ale znát třeba i Vánoce. Lidé tráví víc času doma a k popelnicím chodí s odpadkovými koši častěji.

Skládka je vlastně elektrárna

Z hromady smetí na několika místech vyčnívají železné trubky. Jsou to vrty, které z nitra skládky odvádí metan vznikající rozkladem materiálu. Ten slouží jako zdroj energie. „Jsou to vlastně plynové studny, které odvádějí plyn do kogenerační jednotky a z něj potom vyrábíme elektrický proud,“ upřesňuje Radek Kopal.


Jak dlouho se rozkládá odpad?
papír: 4 měsíce
nedopalek cigarety: 15 let
igelitový sáček: 25 let
plastový kelímek: 70 let
alobal: 100 let

Skládka by měla zavřít za osm let. I když ji pokryje tráva, keře a stromy, pořád to bude kopec odpadků. Rozbitý nábytek, roztrhané boty, pytle, hračky nebo suť ze dne na den nezmizí. Nedopalek se rozkládá patnáct let, igelitový sáček dvacet pět, žvýkačka padesát, PET láhev osmdesát, jednorázové pleny dvě stě padesát let; sklo, polystyren a struny do sekačky jsou prakticky nezničitelné.

Tyhle hodnoty ale platí pro případy, že odpadky skončí na trávě nebo jen lehce zahrnuté hlínou. Stlačený na skládce, bez přístupu vzduchu a vlhkosti, se odpad chová jinak. Některé složky jsou tak vlastně částečně zakonzervované a poločas rozpadu se prodlužuje. O kolik říct nejde, současné skládky jsou tady kratší dobu, než je životnost nových typů odpadů, které člověk vytvořil.

autor: kop
Spustit audio