Opavská Unisféra jako ježek v kleci
Budova, která na okraji Opavy vyrostla v roce 1911, původně poskytovala základnu pro Zemské ředitelství pošt a telegrafů, které zajišťovalo propojení slezských měst a obcí s celým rakouským císařstvím, zejména pak s Vídní. Vlastně se jednalo o logistické centrum, které propagovalo a propojovalo všechny dostupné způsoby komunikace i transportu tak, aby zásilky i zprávy proudily rychleji a spolehlivěji.
V této „tradici“ se svým způsobem pokračovalo po roce 1945, kdy ředitelství nahradilo jiné „ředitelství“, tedy okresní výbor všeobjímající Komunistické strany Československa. Tentokráte však zprávy přicházející z Prahy pro většinu obyvatel příjemné nebo žádoucí nebyly.
Po pádu „velké“ strany přešla v roce 1990 budova do správy Masarykovy univerzity, ze které se krátce na to vyloupla Slezská univerzita, a ta zde zřídila Fyzikální ústav. Díky přišedším pedagogům a studentům tak stoleté zdi, ale vlastně i střecha, nebo ještě lépe celé okolní město nasáklo přírodními vědami, astronomií zvláště.
Jakkoli se jedná o univerzitní pracoviště, do opavské hvězdárny i planetária běžně dochází i pozemská veřejnost. Pozorovací terasa v denních hodinách nabízí zajímavý výhled na okolí: k městskému panoramatu (radnice s věží Hláska nebo obchodní dům Breda) se směrem na západ přidává krnovský vrch Cvilín ozdobený poutním kostelem a rozhlednou, již dva miliony roků vyhaslá sopka Velký Roudný a dominanta Jeseníků – padesát kilometrů vzdálený Praděd. Roštová podlaha a podsvětlené skleněné zábradlí k tomu přidají mírnou závrať svírající žaludek lačný po vědění.
Po setmění z hvězdárny pod širým nebem – byť ušpiněným světlem šedesátitisícového města – místní studenti s přenosným dalekohledem o průměru objektivu 25 centimetrů pravidelně nabízejí komentovaná pozorování večerní oblohy tak, jak bývá zvykem kdekoli jinde.
Futuristický vzhled k tomu ale dodává zářivě bílá, laminátová kopule, v níž je umístěn na dálku ovládaný robotický přístroj s hlavním zrcadlem o průměru 45 centimetrů, vhodný zejména pro odborné studium v rámci místní výuky astrofyziky, zejména pak proměnných hvězd, některých typů exoplanet a planetek Sluneční soustavy.
Víte, že…
- Hvězdárna nad střechou Fyzikálního ústavu nese oficiální název WHOO!, což je zkratka White Hole Observatory Opava! odkazující nepřímo na místní vědecký výzkum černých děr. Jméno Unisféra pak vzniklo ze sousloví „Univerzitní sféra“.
- Dne 3. července 1925 bylo při těžbě cihlářské hlíny na severním svahu Kylešovického kopce v Opavě objeveno několik kusů železných meteoritů o celkové hmotnost 21 kilogramů.
- Poblíž Staré Bělé byl v polovině 19. století vyorán železný meteorit o hmotnosti čtyři kilogramy. Podstatná část meteoritu je nyní uchována v Národním muzeu v Praze.
- Opavský rodák Johann Palisa nalezl 20. března 1890 v oblasti mezi Marsem a Jupiterem těleso, které na návrh dvorního rady Augusta Biely pokřtil latinským názvem Bruna. Planetka kolem Slunce obletí jednou za tři a půl roku.
Neméně podivuhodné zařízení se nachází pod střechou Fyzikálního ústavu. Unisféra – tak se oficiálně jmenuje první české digitální planetárium vybudované jako výuková pomůcka a studio pro studentskou autorskou tvorbu.
Na kopuli o průměru 8 metrů zde od podzimu 2019 může až padesát diváků sledovat výjimečně ostrý a kontrastní obraz, doplněný špičkovým zvukovým systémem. Běžní návštěvníci – veřejnost i školy – sem docházejí na projekce nejen výpravných filmů vytvořených pro tento systém projekce, ale také studentských děl – vzdělávacích, experimentálních i ryze uměleckých.
Právě Unisféra nenápadně odkazuje na zmiňovaného „Ježka v kleci“. Avšak zatímco v případě slavného hlavolamu bylo nezbytné dostat „ježka“ z klece, v případě konstrukce planetária to bylo právě opačně – statické zabezpečení krovu, odhlučnění a klimatizace si vynutily instalaci ocelových překladů a nosníků, které umožnily sestavit pod šikmou střechou osmimetrovou projekční kopuli.
S ohledem na památkově chráněnou budovu se ale vše po částech protahovalo původním okénkem o velikosti 1,5 x 1,5 metru. Takže si technici mákli podobně, jako kdyby hráli obří origami nebo strkali onoho ježka do klece.
A jak je to s tím městem astronomií „nasáklým“? Přesvědčit se o tom můžete na Horním náměstí, kde před radnicí stojí kašna s kamennou koulí o průměru 230 centimetrů. Ta je současně základním modelem – Slunce – pro stezku Sluneční soustavou v měřítku 1 : 627 000 000. Vesmírná tělesa jsou na ni nejen ve správné vzdálenosti, ale také velikosti. Kromě všech planet, u obřího Jupiteru, Saturnu, Uranu i Neptunu také s největšími měsíci, minete další tělesa – planetky se jmény spojenými s Opavou, a u arboreta v Novém Dvoře, kde vaše výprava skončí, trpasličí planetu Pluto.
Názorně si tak uvědomíte, jak pustý je vesmírný prostor, a jak bezvýznamným smítkem je planeta, kterou obývají všechny dosud známé živé bytosti. Není divu, že ji zatím minuly prolétající mezihvězdné výpravy. Pokud by ale přeci jen malí zelení mužíčci a zelené ženičky dorazili, pak bude Opava určitě patřit na seznam jejich prvních zastávek.
KAM NA VÝLET
Pamětní deska a Johann Palisa
Pamětní deska naproti Slezskému divadlu odkazuje na polohu rodného domu Johanna Palisy (1848–1925), jednoho z nejvýznamnějších pozorovatelů konce 19. století. Jelikož fotografie byla teprve v plenkách, spoléhal se výhradně na vlastní oči.
Sluneční hodiny v Krnově
Na dvoře zámku v Krnově jsou ve sgrafitové omítce zdobené sluneční hodiny snad z konce 18. století. Pevnostní městský zámek se dvěma baštami oddělený od města příkopem vznikl v letech 1531–1535. Později vyhořel, byl několikrát přestavován a také probouráván.
Místa s výhledem na temnější nebe
Pomineme-li Jeseníky, pak hezké výhledy na nebe nabízí přírodní park Moravice, okolí přehrad Kružberk nebo Slezská Harta. Doporučuje se výhled třeba z Velkého Roudného s dřevěnou rozhlednou, nebo Venušina sopka (Mezina u Bruntálu). Obě oblasti jsou zajímavé i ve dne – v jejich okolí najdete celou řadu stop po dávných vulkánech.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
