Osmičkové roky v Pardubickém kraji

1918 – vznik Československé republiky

Po čtyřech letech války jsou lidé umoření, ale především hladoví. Nedostatky v zásobování ženou lidi do ulic, demonstrují za snesitelnější život a postupem času navyšují své požadavky, rakousko-uherská monarchie dodýchává. Nuzota ke konci války přináší i rabování skladů a železničních vagónů. Stejně tak je tomu i v Pardubicích, kde nepokoje končí střelbou do lidí.

Rok 1918 je spojován s epidemií španělské chřipky, které se převalila přes celou Evropu a nevyhnula se ani Čechám. Říká se, že si vyžádala víc obětí, než samotná válka. V pardubických školách měly děti chřipkové prázdniny už od 7. října. A když se 4. listopadu vrátily do lavic, učitelé je přivítali slovy: Vítejte v naší svobodné Československé republice.

1938 – zrada přišla z Mnichova

Prvorepublikové nadšení netrvá ani dvacet let. Kritická situace v Evropě vyústí v Mnichovskou dohodu, které Češi už nikdy neřeknou jinak než Mnichovská zrada. Československá republika musí podstoupit pohraniční oblasti Hitlerově Německu.

Z pohraničí se do vnitrozemí narychlo stěhují nejen československé vojenské jednotky, ale především civilní obyvatelstvo. Okleštěná republika, která přišla téměř o třetinu území, se musí vyrovnat s obrovským množstvím bezprizorních uprchlíků, kteří žijí dlouhé měsíce na nádražích a v sokolovnách. Do zahraničí odchází prezident Beneš a vláda tzv. Druhé republiky řeší na východě ozbrojené konflikty, kdy si Polsko i Maďarsko brousí zuby na nová území.

1948 – komunistický převrat

Německo válku prohraje a Československo získá zpátky většinu svého předválečného území. Odsune naprostou většinu sudetských Němců a vylidněné pohraničí osidluje novými obyvateli. Lidé chtějí změnu a volají po ní v ulicích. A bohužel právě komunističtí politikové umějí ulici oslovit.

Vítězství pracujícího lidu nebo komunistický puč? To v únoru roku 1948 ještě nikdo neví. Ani co bude potom. Neví to ani komunistická strana v čele s Klementem Gottwaldem. A po převratu se jen snaží udržet moc.

Co bude dál? To veřejnosti řeknou až v následujícím roce v novém programu 9. sjezdu KSČ. Ten vytyčil generální linii výstavby socialismu, kde už se objevovaly teze o zostřujícím se třídním boji. Že můžou přijít politické procesy padesátých let, tomu tenkrát nikdo nevěřil.

1968 – Invaze vojsk Varšavské smlouvy

Tuhé poměry v Československu povolily, lidé cítili změnu v každém dni. Zase už bylo možné cestovat, vydávat i číst knihy, kriticky myslet i mluvit. Přichází ale další osudová osmička a s ní srpnová invaze vojenských jednotek Varšavské smlouvy.

Na teritorium východních Čech přijíždí polská armáda. Mimo jiné obsazuje i kasárny ve Vysokém Mýtě. O pár měsíců později je vystřídají sovětští vojáci a ti zůstanou více než dvacet let.

A jaké budou naše osmičky?

Takové byly čtyři roky minulého století s osudovými osmičkami na konci. Také my vstupujeme do osmičkového roku. Nezbývá než doufat, že pokud se zařadí mezi roky osudové, nebudou to změny, které by nás posunuly jiným směrem a k jiným hodnotám, než jaké razili naši předci při budování samostatného státu před sto lety.