Pití se bere jako norma. Kdo nepije, je divný, krčí rameny abstinující alkoholik David
Nikdy jsem nepil tolik, jak by měl alkoholik podle mých představ pít. Přesto jsem alkoholik, uznává David
Už to bude 12 let, co se David Smečka nenapil žádného alkoholu. Podle svých vlastních slov nikdy nepil tolik, jak by si představoval, že by měl alkoholik pít. „Stačilo mi třeba 7 piv, obden, abych ten problém měl, a abych tu chuť a nutkání jít na pivo dokázal ovládnout. Ale nikdy jsem nevypil třeba tři láhve vodky, jak to někteří taky dělají,“ vzpomíná.
Na pobyt v léčebně nevzpomíná ve zlém, vrátit se tam ale nechce. „Je to jeden z důvodů, proč vím, že se nenapiju,“ přiznává. I přesto ale stále pravidelně dochází na terapeutické skupiny anonymních alkoholiků, což je běžná součást doživotní léčby. Řeší se tam podle něj zcela běžné věci, od rodinných situací, přes práci až po finance. Dvakrát za rok může také jet na dvoutýdenní opakovací pobyt do léčebny.
Jako zásadní v problematice závislosti na alkoholu je podle něj v České republice jeho dostupnost. A tolerance společnosti. Stále je podle něj pro drtivou většinu lidí „normální“ pít. „Když někdo řekne, že nepije, musí být na antibiotikách, řídit, nebo je zkrátka divný,“ říká David Smečka. Ocenil by regulaci ze strany státu, podobně jako to je v severských zemích, pak by měla společnost v boji s alkoholismem do velké míry vyhráno.
Související
-
Ve 13 letech jsem nevěděl, co nádor na mozku může znamenat. Těžší to bylo pro rodiče
Jakub Vlk byl zdravé dítě, hrál fotbal, ale pak začal kulhat. Nic ho nebolelo, ale napadání na pravou nohu nepřestávalo. Bylo mu 13, když mu našli nádor uprostřed mozku.
-
Rodiče se báli říct pravdu. Trvalo tak 30 let, než zjistil, že je adoptovaný
„Rodičovství je obecně hra bez šance na výhru,“ říká člověk, který se dozvěděl o své adopci až v dospělosti. Biologickým ani a adoptivním rodičům ale dnes nic nevyčítá.
-
Nebyl čas přemýšlet, jestli je to konec, říká pilot, který přežil pád letadla
Milan Dvořák se sportovnímu létání na větroních věnoval od roku 1981. „Je to jako s řízením auta, taky nepočítáte s tím, že nabouráte,” vysvětluje Milan Dvořák.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
