Pacienti bývají rádi, že je uspává olympijský vítěz, směje se Lukáš Pollert

Vím, že o legendárním prodeji medailí jste řekl úplně všechno a musí vás štvát, když se k tomu někdo vrací. Slibuju, že se zeptám jen na jednu věc. Překvapila vás tehdy částka, za kterou se podařilo medaile prodat? Vím, že výtěžek šel na Drop In.

„Ta otázka mě nepřekvapuje, protože to není úplně standardní, že by olympijský vítěz prodával medaile. Ta částka pro mě byla nejdřív podstatná, protože jsem si chtěl koupit Corvette a to auto stálo 8000 dolarů. Ale když se strhla lavina vyjádření politiků, novinářů, a volali, jestli to je nějaký protest, tak nebyl, ale ta olympijská medaile měla pro někoho sběratelskou hodnotu, tak se dala prodat. Vodní slalom nebyl nikdy lukrativní sport. Kdybych hrál grand slamy a vyhrával je, tak o nějaké medaili nebudu uvažovat, protože budu mít takových milionů a Corvette. Tenkrát, když se ta diskuze takhle zvrhla, tak jsem si řekl, že to prodám za cokoliv a ty peníze dám narkomanům na čisté stříkačky.“

Když mluvíte s pacienty před operací, ptají se vás na něco konkrétního, mívají nějakou obligátní poznámku?

„Vždycky mi to připadá komické, že říkají, že jsou rádi, že je uspává olympijský vítěz. A na to vždycky říkám, že bych na jejich místě byl radši, kdyby mě uspával anesteziolog. Ale ano, poznávají mě. Já se s pacienty hodně bavím. Protože je to na sále uklidňuje a ptám se jich na jejich povolání, což je baví. V tom stresu to z nich najednou spadne. Je tam nějaký doktor, který se zajímá o jeho život. Takže pak mě zajímá, jaké mají koníčky, kde cestovali nebo jestli hráli na nějaký hudební nástroj.“

Probudit se s anestezie je jako být po opici.

A když se probudí z anestezie, pamatují si okamžiky těsně před usnutím?

„Pamatují. Já se jich na to i ptám, protože ta kardiochirurgie je o tom, že máme pooperační pokoje a tam jsou ještě pacienti v umělém spánku a budí se po několika hodinách. A to jim říkám, že mám službu a že je ještě uvidím večer. A to si většinou pamatují. Pamatují si, že něco říkali, ale neví přesně co. Ten hudební nástroj, to je zajímavé. Někdo se vyděsí, proč to chci vědět. Ale mě to opravdu zajímá, ptám se na to každého. Řekl bych, že tak 99% pacientů na něco hrálo. Ale stejné procento říká, že kolem 10 – 13 roku věku přestali. A že jejich děti to samé.“

Lukáš Pollert|foto:Adam Kebrt,Český rozhlas

Anestezie je vlastně řízená otrava organismu?

„Je to vlastně kontrolovaná intoxikace. Já zajišťuji komfort pacientovi, aby se do něj mohl nořit skalpel.“

Jaké látky se používaly dřív a jaké teď? Jsou třeba méně agresivní a mají méně nežádoucích účinků?

„Samozřejmě ta doba, kdy se nepoužívalo nic, je pryč. Pak se používal éter a možná předtím nějaký alkohol. Teď se na uspání používá Propofol. To taky říkám pacientům, to je taková bílá látka, jako mléko a to používal Michael Jackson u sebe doma v obýváku. To je látka, která se používá jen v úvodu. Pokud se nepodává kontinuálně, tak po deseti minutách je pacient vzhůru. U klasické operace se zavádí dýchací trubička do dýchacích cest a udržuje se umělý spánek inhalačníma anestetikama a ty jsou moderní, rychle vyprchají. K tomu se kombinují ještě opiáty, používá se syntetická látka, která se rychleji metabolizuje. K tomu ještě nějaká relaxancia a ta intoxikace musí být hluboká a návrat k tomu normálnímu stavu, je jako po opici, takové střízlivění.“

V roce 2017 jste v nějakém rozhovoru řekl, že byste si rád přečetl bibli v originále. Jak jste se posunul v hebrejštině, už to zvládnete?

„Musím říct, že už tomu textu rozumím víc. Jednak to nečtu poprvé, takže vím, co je tam psáno, myslím Starý zákon a jednotlivé kapitoly nejsou tak dlouhé. Dá se říct, že při nějakém větším úsilí bych to dokázal přelouskat. Je to tak, že tam je český překlad od rabína Sidona, takže to se dá číst. Já se učím hebrejsky asi pět let, ne intenzivně každý den, ale asi bych to dokázal.“

Všimla jsem si v poslední době, že jste aktivní na sociálních sítích. Proč jste šel touhle cestou a co vám to dává?

„Sociální sítě mám pocit, že existují deset let a já se k tomu nachomýtnul covidem, protože najednou všechno bylo on-line a mnoho informací bylo na Facebooku. Tak jsem do toho vkročil. Je zajímavé, že ty příspěvky čte okamžitě spousta lidí, kteří vás sledují. Musím říct, že si nejvíc cením mých oponentů, kdy mi spílají a já se třeba snažím vysvětlit, co jsem tím mínil. Já netvrdím, že mám ve všem pravdu, naopak hledám tu pravdu díky diskuzi. Ta je nejzajímavější, když je kritická. Ty názory mohou být pestré a z toho si udělám závěr.“