Pardubické krematorium bylo první v republice. Vzniklo před 90 lety a proslavil jej Spalovač mrtvol

Zavřete oči a zapomeňte na televizi, mobilní telefony nebo počítače. Z rozhlasového přijímače slyšíte známou melodii a díky ní se vracíte v čase o 90 let zpět. Konkrétně do roku 1923. Právě v tomto roce vyrostlo v Pardubicích krematorium. Zdálky vám může trochu připomínat perníkovou chaloupku.

„Je v tom určitá radost, a protože rondo-kubismus byl pozitivní, barevný, obloučkový, hladký a ohebný, dává nám zprávu o tom, že i smrt je radostná a že třeba do ní vstupujeme s nadějí na něco lepšího příštího,“ říká architekt a herec David Vávra.

Stavba má hned několik prvenství. Jedním z nich je, že jde vůbec o první české krematorium.

„V Československu už sice stálo krematorium v Liberci, v německém Reichenbergu, které si ale postavili němečtí občané Československa a ti slovanští ho nechtěli používat, proto v Pardubicích měli své první české krematorium,“ vysvětluje historička architektury Vendula Hnídková.

Tím druhým prvenstvím je, že na krematorium byla v tehdejším Československu vypsána poprvé veřejná architektonická soutěž. Vítězem se stal Pavel Janák.

„Nedávno jsme s kolegy vydali knihu, která se jmenuje Drobné perly české architektury, a já jsem ji v rámci přípravy na tento den procházel a zjistil jsem, že je tam jediné jméno českého architekta – Pavel Janák. To možná svědčí o tom, že stavěl už přelomové domy, které jsou něčím okouzlující a nejsou prvořadými památkami, jaké nacházíme v bedekrech. Naopak, je to podobné, jako když myslivec šoulá zvěř – najdeme je v lesních tišinách nebo postranních ulicích,“ doplňuje David Vávra.

Přelomová architektura

Veřejnost zpočátku budovu krematoria nepřijala s nadšením, ale právě to ji podle Davida Vávry předurčilo k výjimečnosti.

„Kdyby ji přijali s nadšením, tak by na té architektuře bylo něco špatného, nebyla by třeba přelomová. Tahle ale je, a zároveň je definitivní – končí určité období, završuje ho, za něj už dál nelze jít. Je jen správné, že lidi to krematorium nepřijímají, já jsem jeden z těch, kteří si od bizarnosti až po oslavu tvořil k té budově svůj názor.“

Na konci 60. let navíc proslavil pardubické krematorium snímek Spalovač mrtvol režiséra Juraje Herze. Film se tady také několikrát promítal.

David Vávra|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

„Přesmutná úloha mě postihla – aby první žeh v mé nové funkci ředitele tohoto vznešeného chrámu smrti byla má vlastní ,nebeská' žena,“ říká ve filmu představitel hlavní role Rudolf Hrušínský.

Ano, krematorium je chrámem smrti. Smrt je ale – jak říká David Vávra – součástí každého z nás.

„Nevím, kde budu spálen… Z Prahy je to sem daleko, ale třeba umřu tady! Kdoví… To je napsané jinde,“ dodává s nadhledem David Vávra.

Krematorium v Pardubicích každopádně patří mezi skvosty pardubické architektury a je jednou z nejvýznamnějších českých staveb 20. století. Od roku 2010 je proto zapsané na seznam národních kulturních památek.