Pardubické Winternitzovy mlýny čeká nová budoucnost. Bude z nich centrum umění a kultury

Pardubické automatické mlýny na pravém břehu Chrudimky
Pardubické automatické mlýny na pravém břehu Chrudimky

V Pardubicích, na pravém břehu řeky Chrudimky, nedaleko jejího soutoku s Labem stojí zajímavá průmyslová budova. Winternitzovy mlýny, známé také jako Gočárovy mlýny, podle jména slavného architekta Josefa Gočára, který stavbu pro podnikatele, bratry Egona a Karla Winternitzovi v roce 1910 navrhl. Dnes je z mlýnů národní kulturní památka, kterou čeká nová budoucnost. Celý areál by se měl proměnit v pardubické centrum umění a kultury.

Už z dálky vypadá mohutná stavba z červených cihel impozantně. Někomu může architektura Winternitzových automatických mlýnů připomínat anglický středověký hrad, jiní připodobňují průmyslovou budovu k babylónské bráně. Mlýny, navržené architektem Josefem Gočárem jsou významnou stavbou české moderní industriální architektury.

Stavební pozemek získali bratři Winternitzovi jako odškodnění za svůj mlýn Valcha. Ten město zrušilo kvůli modernizaci Pardubic. Nový mlýn a silo začali Winternitzovi budovat v letech 1910 až 1911. Mohutný objekt má průčelí z režného zdiva a už na první pohled upoutá hlavně „cimbuří“, zdobná atika ve tvaru vlaštovčích ocasů.

Při navrhování fasád s prokrajovanými čtverci se Josef Gočár inspiroval britskou a nizozemskou architekturou. K pardubickým automatickým mlýnům se ale postupně vracel. Po velkém požáru v roce 1919 a pak ještě v letech 1922 a 1926. Vodárenskou věž přidal k původnímu objektu a v jeho těsné blízkosti navrhl také nové silo a spojovací oblouk.  

Mlýny jsou pod památkovou ochranou od 3. května 1958. V roce 1983 se Gočárova budova i s přístavbou z šedesátých let stala kulturní památkou a 1. října 2014 národní kulturní památkou. Automatické mlýny sloužily svému účelu přes 100 let. Výroba v nich utichla v roce 2013. Řada technologií a zařízení byla rozebrána, přesto se dodnes zachovala část moukovodů, velký elektromotor a také mlynárenský tobogán.

V roce 2013 nabídla společnost Goodmills celý areál k prodeji a oslovila pardubický magistrát. Město ale s koupí váhalo. O stavbu se začala zajímat veřejnost a v té době také vznikla občanská iniciativa Mlýny městu. V areálu se konaly festivaly, prohlídky, výstavy a kulturní akce.

V roce 2016 koupil automatické mlýny architekt Lukáš Smetana. V současné době má ale areál tři majitele. Západní část historické budovy vlastní Pardubický kraj, tyto prostory využije Východočeská galerie. Část areálu koupilo město Pardubice, které chce z bývalého skladu mouky vytvořit městskou galerii a Centrální polytechnické dílny. Ty by měly sloužit k výuce a ukázkám pokusů, ať už v oblasti chemie, fyziky, robotiky nebo zpracování kovu a dřeva.

Manželé Smetanovi chtějí v horní části bývalého mlýnského sila vybudovat společenský sál a zpřístupnit střechu a terasu. Tým architekta Lukáše Smetany má připravené studie na proměnu celého areálu, chystá projekční práce a stavební povolení. S proměnou automatických mlýnů na nové centrum umění a kultury v Pardubicích by se mohlo začít v roce 2020.