Pardubický švec radí, jak pečovat o boty (nejen) v zimě

Zákazníky, kteří chodí do dílen mistrů nejčastěji, můžeme rozdělit do dvou skupin. První z nich jsou lidé s ortopedickými vadami. Mívají jedno chodidlo delší, nebo širší. Problémem může být i rozdílná délka dolních končetin. Hodně časté je, že nemají tak velký výběr v běžných obchodech, pokud mají extrémně velkou, nebo naopak velmi malou velikost.

„V té druhé skupině najdeme ty, kteří chtějí něco víc, než obyčejné boty. To znamená vyšší kvalitu, pohodlí a životnost. A to u obuvi ručně šité v naší dílně můžeme splnit,“ říká pardubický švec Pavel Švienty.

Čím krémovat boty?

K ošetření kožené obuvi si vystačíte s obyčejným hadříkem a kvalitním tuhým krémem.  Nešvarem zůstává indulona, která funguje přesně opačně, než bychom si přáli. „Zadržuje vlhkost kůže v botě a nepouští ji ven. Samozřejmě my potřebujeme, aby kůže zůstala suchá, nebo mírně mastná a povrch byl takový, aby nám nepropouštěl vodu a vlhkost do vnitřku obuvi. Pro impregnaci je vhodný, snadno roztíratelný včelí vosk. A co určitě doporučuji, je klasický krém na boty v plechové krabičce,“ dodává švec.

Jak na to

Botu z přírodního materiálu nejprve otřete vlhkým hadříkem. Po přirozeném uschnutí lehce vykartáčujte. Pak přes hadr na dva prsty naneste kvalitní krém, buď v barvě, nebo transparentní a jemně rozetřete a nechte zaschnout. Mělo by jít opravdu o krém, ne o vodičku s leskem. Asi po pěti minutách zlehka přeleštěte jemným kartáčem.

Originální, pohodlné a kvalitní. Takové jsou boty šité od mistra ševce

• Upravit
• Smazat

Ručně šité boty vám padnou jako ulité. Švec vám totiž změří na noze vše, co se dá. Samozřejmostí je i několik zkoušek. Než se takové boty ušijí, chvíli to trvá, ale výsledek stojí za to. Dal by se shrnout do termínů kvalita a komfort.

Když se nám v zimě objeví na botách bílé mapy, je to znamení, že obuv je suchá, není naimpregnovaní a není dobře chráněná. Švec doporučuje vlhkým hadříkem očistit mapy a sůl, nechat důkladně uschnout, ještě jednou očistit a následně důkladně nakrémovat.

Kůží je mnoho druhů. Jde o způsob úpravy i o to, jak vypadají na povrchu. „Šil jsem třeba ze pštrosa. Ale velice specifický je krokodýl. Stejně jako strom má léta v řezu, tak i kůže z krokodýla má několik vrstev. Je velmi pevná, houževnatá a její povrch je skvěle hladký, takže boty bezpečně chrání proti vnějším vlivům. A co je zajímavé, neodře se,“ pochvaluje si Švienty.

Historie řemesla

Ševcovina byla řemeslem řádným a poměrně váženým. Náročnou prací se dalo i zbohatnout. Příkladem je Bláha Švik, který roku 1382 dostal od krále Václava IV. pozemek na Novém Městě pražském, kde nechal vystavět 18 domů. Ševci si původně vyráběli kůže sami, později se od nich oddělili koželuzi a oni se dále věnovali jen sešívání. Nevyráběli samotnou obuv, ale vše, co se z kůží sešívalo: pytle, torny, měšce, váčky, tašky a další. Nejvíce se vyrábělo z kůží hovězích a telecích, pro chudé také ze skopových. 

Mezi pracovní nástroje ševce patří kladívko, šídlo, kopyto a napínací kleště|foto: Honza Ptáček