Patrick Marek jako vyvážený fotograf: Extrovert u pódia, introvert u vážek
Jeho díla najdete na jazzových festivalech i v galeriích, zahraničních časopisech, knihách, na serverech. Patricka Marka můžeme označit za jednoho z nejrespektovanějších českých fotografů.
Sám neví, proč se jeho křestní jméno nepíše Patrik. „S Patrickem jsem si užíval ve škole. Spíš se mi smáli. Jsem zvyklý na to, že lidé píšou Patrik. Někteří mi dokonce říkají Marku,“ usmívá se.
Místo receptu pocit
Na kontě má spoustu hudebních portrétů. Nejbližší mu je jazz. „Ale fotím i vážnou muziku. Snad kromě dechovky zvládnu jakoukoliv. Hudbu fotím pocitově. Člověk si počítá, protože se trefuje, střílí to, aby tam byly emoce. Kdysi jsem sám hrával. Podvědomě tak možná vím, co ve skladbě přijde. Jsem rád, když se dostanu i do šatny, kam normálně člověk nevidí.“
Protože pódia jsou extrovertní, chodí zároveň Patrick Marek introvertně fotit vážky. „U nich se člověk vyklidní, je tam sám, přemýšlí si, soustředí se na fotografii. Ale fotím i jiné věci. Jsem hodně autocenzurní, věci nepouštím. Jednou jsem dělal portrét jedné herečky a fotil jsem ji rybím okem. Loudila na mně, ať jí to ukážu. Říkal jsem Chantal, že se s tímhle holky nefotí. Pak mi řekla, že to je hezké,“ přidává historku.
Je taky zakladatelem prestižní světové soutěže Jazz World Photo. I on sám má zážitky s focením z celého světa. „V Čechách se lidi fotí dost blbě. Když jedete do Afriky, tak zase pořád chtějí jenom penízky. Stejné to je na Kubě. V Indii nic nechtějí a ještě se na vás usmějí. V Rusku i v Americe to je taky úplně v pohodě. Chtěl jsem jet fotit do Španělska, ale nevím, jestli to vyjde. Naposledy jsem byl v cizině před třemi lety, pokud nepočítám Polsko.“
Výstavy nechává na organizátorech
Průřez dílem Patricka Marka najdete od 20. ledna do 28. února v pardubickém Divadle Exil. „Budou tam hudební portréty. Mám jich strašně moc a musím ještě něco vybrat. Moc se s tím netrápím. Vždycky to nechávám na tom, kdo výstavu pořádá. Já už k fotkám mám vytvořený nějaký vztah. Hrozilo by, že by všechny výstavy byly stejné.“
Součástí vernisáže ve čtvrtek 19. ledna od 19 hodin bude i hudební vystoupení jazzové formace Boring 7:47. „Z vážek chystám promítání. Udělal jsem takový výběr asi 300 fotografií. Můžu k tomu i povídat, ale nevím jestli tak dlouho diváci vydrží,“ dodává s narážkou na svou výřečnost.
Související
-
Patrick Marek: Obdivuhodné je, když velký muzikant zahraje v malém klubu
Mnoho let fotografoval jenom do šuplíku. Naplno se fotografii věnuje posledních 20 let. Díky němu i New York ví, že existuje hradecké Divadlo Drak.
-
Herbert Slavík: Dobrá fotografie by měla být trochu divná
Herbert Slavík se narodil v Praze, díky své profesi fotografa projel svět se sportovci a byl u významných okamžiků moderních dějin. Vydal tři desítky knih.
-
Mám rád kouzlo stínů, říká fotograf Martin Veselý
Fotografuje přes dvacet let. Jako fotoreportér Lidových novin i Mladé fronty Dnes je každý den u aktuálního dění. Fotí reportáže z kultury, politiky i sportu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
