Pedofilové

Vzpomínám si, jak strašný strach jsem měla o dceru i o syna. S nikým nikam nesmíš chodit. Když ti někdo řekne, že se mi něco stalo a jsem v nemocnici, a že tě za mnou odveze, nevěř mu a nikam s ním nechoď! Když u chodníku zastaví auto a někdo na tebe zavolá, utíkej pryč...

Představa, že mi moje děti někdo odvede, a bude si s nimi dělat, co bude chtít, mě v noci budila. Proto jsem se je snažila upozornit na nebezpečí, které jim hrozí, když u nich nebudu. Cíleně a každodenně, protože pedofilové mezi námi byli, jsou a budou.

Moje první setkání s tímto exemplářem bylo v nemocnici, kam docházel starší učitel. Bylo mi šest let a měla jsem z něho od první chvíle nepříjemný pocit. Otevírala jsem ve svém pokoji, kde jsem tehdy ležela sama, okno i dveře, abych s ním nebyla zavřená a jediné, co mě trochu uklidňovalo, byla skla mezi pokoji, kterými bylo vidět na sestřičky i na ostatní děti.

Pan učitel si sedal na moji postel tak, aby se mě dotýkal a měl řeči, které mě znervózňovaly. Jak jsem krásná, jaké mám krásné vlásky a oči, jak jsem opálená. Vzpomínám si, že mi dával do ruky velký klíč. Držela jsem ho, nevěděla jsem, co s ním mám dělat a pan učitel koukal na moji malou ruku a na ten velký klíč, a já si pokaždé oddychla, když z pokoje konečně odešel.

Druhý exemplář byl hlídač na koupališti. Jednou si vedle mě sedl na lavičku vedle šaten a dotýkal se mého desetiletého těla v místech, kde ženy mají prsa. Vstala jsem a utekla od něho. Mamince, která byla na koupališti se mnou, jsem to neřekla, ani tehdy, ani později. Ale tomu chlapovi jsem se od té doby vyhýbala a už nikdy jsem mu nedala příležitost, aby se ke mně přiblížil.

Třetí exemplář měl ve zvyku objímat holčičky na tmavém schodišti v domě, kde bydlel. Vím to od své spolužačky, které v té době bylo deset let, a v tom domě bydlela také. Brala jsem to jako varování a tomu pánovi jsem se celé dětství a dospívání, vyhýbala.

A představte si, že ještě pořád nejsem na konci! Čtvrtý exemplář byl náš hodně vzdálený příbuzný. Přijel k nám na návštěvu ani nevím odkud, když mi bylo asi jedenáct. Byla jsem sama doma, a byla jsem z něho strašně nervózní. Stejně jako tehdy v nemocnici, i teď jsem v kuchyni otevřela dveře na chodbu a okno na pavlač. Chodila jsem od otevřeného okna k otevřeným dveřím a zoufale jsem čekala, kdy uslyším na schodech kroky babičky nebo maminky.

Ten chlap seděl celou dobu na kanapi a pozoroval mě. Až v dospělosti jsem si uvědomila, že ho můj strach možná vzrušoval.

„Tak si vyber,“ řekl mi nakonec se zvláštním úsměvem. „Vyber si. Buď zavři okno, nebo zavři dveře.“

Ale já nemohla zavřít ani dveře ani okno. Nebezpečí bylo příliš velké. Stála jsem mezi dveřmi do chodby, připravená začít ječet, kdyby se pohnul směrem ke mně, a když jsem na schodech konečně zaslechla hlasy babičky a maminky, oddychla jsem si.

Čtyři pedofilní exempláře v životě malé holčičky. To není málo, co myslíte?

Nedávno jsem se své dcery ptala, jestli si pamatuje, jak jsem ji varovala před cizími lidmi a před auty u chodníku. Přikývla.

„Byla jsi s tím strašná, ale já ti dodatečně děkuju.“

A protože jsou moje děti velké, a vnuky zatím nemám, varovala jsem dnešním vypravováním alespoň vás, moji milí, protože vy určitě budete vědět, komu mé varování předat...