Peníze mi nedávejte. Správce židovského hřbitova v Litomyšli odmítá plat

5. březen 2020

Do slova a do písmene dobrovolník. Vojtěch Toms se už nemohl dívat na to, jak chátrá místo posledního odpočinku. Hřbitovu pomáhá zadarmo, když má volno.

„Mohl bych podepsat klasickou smlouvu, být placený, ale to odmítám. Nechci dělat výkazy práce a zabývat se tím. Chci čistit a udržovat hřbitov, ne vyplňovat papíry,“ říká rezolutně.

Proč?

To je asi zásadní otázka, která napadne prakticky každého. „Vedl mě k tomu zanedbaný stav hřbitova. Místa mi bylo líto, proto jsem se rozhodl nějakým způsobem pomoci. Pořádám taky různé brigády s hojnou účastí. Podporuje mě rodina včetně dcery, mám i tolerantní manželku.“

Toms jinak provozuje sýrařskou firmu. Svou „bokovku“ získal na základě novinového inzerátu. Nad tím, kde svou práci začne, nemusel dlouho váhat: „Vzal jsem do ruky křovinořez s motorovou pilou a ke hřbitovu jsem se doslova prořezal vegetací. Postupně jsem začal čistit náhrobky a pokračuju dál. Všechny jsem ještě nenašel,“ přiznává.

Židovský hřbitov v Litomyšli z pohledu od přístupové cesty od místní části Lány

Letošní mírnou zimu si Vojtěch Toms pochvaluje. „Dalo se tam dělat i v tomto období. Spousta náhrobků je pod nánosy bahna a hlíny. Občas totiž hřbitovem protékala voda z polí. Město slíbilo, že provede terénní úpravy, aby voda směřovala do odtokových struh.“

Roky dřiny

Židovský hřbitov v Litomyšli se nově stal kulturní památkou. „Dají se čerpat dotace z Národního památkového ústavu. Pak by se mohlo opravit daleko víc náhrobků. Hřbitovní zeď můžeme podle informací Matany, tedy správce židovských nemovitostí, udělat svépomocí, ale musíme tam mít nějakého stavbyvedoucího, který zajistí správnou opravu. Mně to přináší víc starostí, protože musím dodržet předepsané postupy,“ přiznává.

Veškeré úpravy jsou podle Tomse během na dlouhou trať. „Dejme tomu za deset let by mohl hřbitov opět být důstojným místem. Záleží na penězích.“

autor: Jakub Malý
Spustit audio

Související