Rodiče se báli říct pravdu. Trvalo tak 30 let, než zjistil, že je adoptovaný
„Rodičovství je obecně hra bez šance na výhru,“ říká člověk, který se dozvěděl o své adopci až v dospělosti. Biologickým ani a adoptivním rodičům ale dnes nic nevyčítá. Těm biologickým je vlastně vděčný za to, že ho k adopci dali, těm adoptivním zase za to, že si ho jako miminko vzali. Dokáže pochopit i to, proč dlouho nenašli odvahu říct pravdu.
Příběh schovaný za rouškou anonymity je další v sérii životních křižovatek Na nedělní vlně z Pardubic.
Související
-
Do pěstounské péče míří v Česku stále víc dětí. Jejich počet v ústavech klesá
V Česku přibývá pěstounů. I přesto ale podle ministerstva práce a sociálních věcí končí v ústavech ročně desítky dětí. Pěstounem se nemůže stát každý.
-
Příběhy babyboxu. Jak se odloženým dětem daří v nových rodinách?
Babyboxy v Česku fungují 19 let, uloženo v nich zatím bylo 262 dětí. Jak těmto dětem adoptivní rodiče vysvětlují, kde se vzaly? Poslouchejte seriál Radiožurnálu v 8:50.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
