Podkovář drží rodinnou tradici a rozjel akci pro 8000 diváků
Jeho předkové byli drobní zemědělci a chovatelé koní. Jen, co to šlo, se pak sám kovář a podkovář Josef Mlynář vrátil zpět k práci na rodinném statku a ke koním. Pro milovníky těchto zvířat pořádá každé září od roku 1999 v Borové Formanský den.
Jeho otec býval zkušeným chovatelem a cvičitelem tažných koní. Zemřel ale den před tím, než se v roce 1950 Josef Mlynář narodil. Lásku k rodné půdě a malému statku v osadě Dědek v Borové u Poličky v něm pak pěstovala jeho matka. Drobná žena, která se sama starala o dvě děti, hospodářství a 8 hektarů pole, se mnoho let bránila vstupu do družstva a svého syna vedla k hospodářství. Tak nebylo velkým překvapením, když si Josef Mlynář po revoluci, jak sám říká, vzal rodnou hroudu, něco přikoupil a začal soukromničit.
Přezdívali mu koňský atašé
I když po vstupu do družstva rodina Josefa Mlynáře už chovat koně nemohla, on sám si cestu k nim našel. V době, kdy se všichni koňů spíše zbavovali a nahradili je traktory, se vyučil kovářem a podkovářem. Měl ale velké štěstí, že v jeho rodném kraji několik koní zůstalo a o jejich podkovy se staral právě podkovář Mlynář.
A když se pak družstvo rozhodlo znovu obnovit slávu tradičního plemene Českomoravský belgik, dostal péči o ně na starosti právě on. „Měli tam několik klisen, které jsem vozil za hřebcem. Ale byly už staré, takže se hříbata nepodařila. Začali mi kvůli tomu přezdívat koňský sexuální atašé,“ vzpomíná s úsměvem.
Vlastních koní pak vychoval Josef Mlynář několik a dnes má dva devítileté, klisnu a valacha. Občas s nimi zastane nějakou práci v lese, které ale není zase tolik, a tak se spíš z jejich přítomnosti těší. Může si to dovolit i proto, že je už v důchodu a nelehkou úlohu soukromého zemědělce po něm převzal jeho syn. Ten zdědil i lásku ke koním, a tak mu také poslední roky pomáhá uspořádat v Borové Formanský den, akci, na kterou jezdí dnes přes sto koní a 8 tisíc diváků. Formanský den měl úspěch už od prvního ročníku. A to i přesto, že na přípravu měl Josef Mlynář jen tři měsíce. „Koval jsem tehdy 65 koní, tak jsem jejich majitelům prostě řekl, že to mají jako povinnost. A přijelo jich 45,“ usmívá se podkovář.
Související
-
Železo musím cítit, říká umělecký kovář, který pracuje bez rukavic
Františku Bečkovi z České Třebové bylo naděleno talentů hned několik. Maluje, dělá sochy z kamene, zpívá a hraje na hned několik hudebních nástrojů.
-
Léčit teplem, láskou a hlavně pohybem. To umí jen kůň
Léčba koňskou láskou, koňským teplem a hlavně koňským pohybem – to je hipoterapie. Pohyb koně je zcela unikátní. Kůň totiž vytváří trojrozměrný pohyb.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.