Předseda turistů Vlastimil Škvára: Nejsme žádný klub důchodců

Historie Klubu českých turistů je pořádně dlouhá. „V roce 1888 se sešli naši turističtí otcové v Praze a ustavili Klub českých turistů. Prvním předsedou zvolili Vojtu Náprstka, známého to cestovatele. Pak se klub vyvíjel, ale i trpěl válkami, nebo komunistickým režimem. V roce 1993 se sešla konference, tehdy ještě Svazu turistiky, a rozhodla, že opět přijme název KČT,“ shrnuje historii Klubu českých turistů Vlastimil Škvára.

Klub láká i mladé

Oproti dřívějším dobám, kdy KČT čítal i sto tisíc členů jsou současná čísla menší, přesto úctyhodná. V Pardubickém kraji se ke Klubu českých turistů hlásí 2500 lidí, v celé republice má pak kolem 35 tisíc členů různého věku: „Vizuálně to vypadá, že už jsme klub důchodců, ale není to pravda. Neustále se objevují noví zájemci. Není to ale davový příchod. S novými technologiemi, internetem a kvalitními turistickými mapami si řada lidí informace získá sama a udělá si svůj rodinný výlet a myslí si, že KČT nepotřebuje,“ říká Vlastimil Škvára.

Členem se může stát každý

Jaké tedy jsou výhody členství? „V první řadě je to nevýhoda, členský příspěvek. Nejzásadnější výhoda je ta, že se stanete součástí kolektivu, který je veden zkušeným vedoucím, který tu akci připraví natolik, aby se skupině co nejvíce líbil. Pak máme ještě materiální výhody, slevy na časopis, jízdenky, mapy, nebo ubytování v našich turistických chatách,“ vyjmenovává Vlastimil Škvára.

Do náplně KČT pak kromě pořádání výletů nebo vydávání turistických map patří také značení tras. A to nejen pro pěší turistiku, (http://www.rozhlas.cz/pardubice/mamehosty/_zprava/z-voleje-se-turisticke-znacky-nemaluji-vsechno-jde-podle-pecliveho-planu--1613214) ale také pro cykloturisty. Historie tohoto značení je ale podstatně mladší: „Bylo to vyvoláno boomem před třiceti lety, když se konečně do republiky dostala i jiná kola než ukrajina a favorit,“ říká Vlastimil Škvára.

S klubem i na kolo nebo lyže

I způsob značení pro cyklisty doznal jistých změn: „Značení vypadalo dříve jinak. Bílé čtverečky s kolečkem uprostřed. Pak se zjistilo, že cyklisté jsou přeci jen součástí provozu a tato značka by se měla dostat do vyhlášky. Nakonec z toho vznikly ty žluté cedulky, kterými se značí trasy někdy od roku 1998.“

Nalézt a vyznačit trasu pro cyklisty není úplně snadné: „Trasa pro cyklisty musí být prověřená cyklistou. A tady nastává problém. Kol je mnoho, způsobů cyklistky je řada a výkonost cyklistů je samozřejmě také různá. A teď je z toho potřeba nalézt něco mezi, aby se to hodilo pro větší počet cyklistů,“ říká Vlastimil Škvára.