Režisér filmů je jako dirigent. A občas někoho pošle někam

„Moje první snímky v podstatě vycházely z historie vojenství, z dob Rakouska-Uherska. Točil jsem o lodích na Jaderském moři, hledal jsem stopu českých námořníků. Dělali jsme i velký dokument Ležáky 42 o vypálení osady poblíž Miřetic anebo Tajemství podzemní továrny v Chebu,“ říká rodák z Chrudimi, který bydlí ve Slatiňanech.

Pilařovy filmy

Většina dokumentů z dílny Miloše Pilaře je částečně hraná, jde o takzvané dokumentární drama. Kombinují archivy s hranými scénami. „Teď připravujeme takový seriál, který pracovně nazýváme Hledači. Chceme rozuzlit různé báje a pověsti. Zajímají nás věci, co můžeme vyhodnotit a s vysokou pravděpodobností je uzavřít. Natáčíme pilotní díly. Tak na 90 procent jsme třeba vyřešili záhadu kolem kláštera v Opatovicích. Samotná báje bude historicky sehraná, potom ukážeme realitu podle našich poznatků, které získáme během bádání.“

Historie jako učitelka života

Jak říká Miloš Pilař, dějiny se stále opakují v kruzích. A pokud je nebudeme znát, budeme se dopouštět stejných chyb jako naši předkové a nepoučíme se. „Necháme se takzvaně opít rohlíkem. Přitom z historie se dají načerpat obrovské zkušenosti. My třeba máme komplex malého národa, ale úplně zbytečně. Držela se tady tradice řemesel a byli jsme zbrojnicí Rakouska-Uherska. Důstojníci si našich vojáků považovali, protože byli vzdělaní a měli určitou kulturu.“

V rozhovoru pro Dobré ráno mluvil Pilař taky o dnešní době a dnešních lidech: „Všichni chtějí žít naplno, ale nikdo si neuvědomuje, že zrychlování života má dopad na psychickou stránku. Chce to občas se zklidnit, sednout si a poslouchat. Můžeme mít pradědu, a pak litovat, že jsme si ho nenahráli na magnetofon. S člověkem, který odejde, odejde i kus historie. Šlechta věděla, proč studovala své kořeny několik stovek let zpátky.“

Ladit a sladit

Během přípravy snímků pracuje Miloš Pilař s týmem lidí. Samozřejmě s herci, ale třeba i se zvukařem a kameramanem. „Každý chce dělat to svoje nejlíp. Režisér musí všechno skloubit, aby to do sebe zapadalo. Aby nepřevládala třeba zvuková stránka věci anebo aby se nestalo, že kameraman usiluje o perfektní obraz a zvukař nemůže nic zaznamenat. Všechno se musí koordinovat. Film není o jednotlivci, ale o kolektivu, který ho vytváří. Je důležité vybrat lidi, kteří pod režisérskou taktovkou půjdou požadovaným směrem.“