Šest set voltů nad hlavou

Pardubice mají 31 trolejbusových tratí, některé jsou jednostopé, většinou se jedná ale o dvoustopé trati. Celkem je to 68 kilometrů trolejbusových stop. Probíhají ve stejné výšce. „Udržujeme výšku na 5 metrů, s výjimkou podjezdu na ulici 17. listopadu, kde je pouze ve výšce 3,80 m,“ vysvětluje energetik Dopravního podniku města Pardubic Ladislav Podivín.

Opatrnost nade vše

Montáže a opravy má v dopravním podniku na starosti tým techniků vrchního vedení. S nimi jsme se při natáčení reportáže pro ČRO Pardubice dostali při jednom z výjezdu až na zvednutou plošinu montážního vozu, do úrovně trolejového vedení. „Plošiny montážních vozů jsou izolované. Odolnost plošiny vůči zásahu elektrickým proudem se zkouší až do výše 5000 voltů, takže tam rezerva je, nemusíte se bát,“ říká s úsměvem Ladislav Podivín z DPMP. „Nesmíte se ale chytit obou drátů,“ dodává s úsměvem.

Čtěte také

Technici mají k dispozici sadu ochranných pomůcek. „Gumové rukavice si běžně nenasazujeme, jenom v případě, kdy je silný déšť,“ vysvětluje technik Jakub Suchý. Technici neradi mluví o tom, jestli někdy dostali zásah elektrickým proudem. Ale například i mistr vrchního vedení Miloš Mužík přiznává, že ano: „Svojí neopatrností. U téhle práce se opravdu nesmí spěchat, vždyť děláme z 99 procent práci pod napětím. Chlapi při tom dokážou vyměňovat i tělesa výhybek. Ale při tom musejí dávat pozor nejen na sebe, ale také jeden na druhého,“ dodává Miloš Mužík.

Stržené vedení

Mistr vrchního vedení Miloš Mužík pracuje u dopravního podniku velmi dlouho. Za tu dobu zažil i krizové situace. „Mezi ty, které mi utkvěly v paměti, určitě patří oprava trolejového vedení v obrovském mrazu. Bylo to někdy v sedmdesátých letech, byla zima a minus 27 stupňů. Došlo k přetržení troleje na Stavařově,“ vzpomíná Miloš Mužík a pokračuje: „Následně se jednomu z nákladních vozů, které vozily uhlí do Chvaletic, dostal spadlý drát pod nápravu a tak vedení strhl v celé délce. Ve dvou lidech jsme to dávali všechno dohromady. Začali jsme v 17:45 večer a končili jsme druhý den, v 11 hodin dopoledne. Za to jsme dostali odměnu 50 Kč a v rozhlase nám nechali zahrát písničku od Jiřího Korna,“ směje se Miloš Mužík.

Trolejové vedení|foto: Ladislav Podivín

Trolejový drát je měděný, další armatury jsou ocelové, bronzové, izolační materiály jsou z plastů, skelného laminátu, ale běžně se užívá i klasický porcelán. S nenechavci, kteří by chtěli dopravit trolejové vedení do sběru, Pardubice zatím větší problém neměly. „V jiných městech se to ale stalo. Nejeden dopravní podnik už přišel dokonce také o namontované části. Stalo se nám samozřejmě, že nám zloději chtěli odcizit třeba připravený materiál, který byl na zemi, ale naštěstí se nám to i díky bdělosti policie, podařilo včas zastavit,“ říká energetik Ladislav Podivín.

Proud je třeba usměrnit

Městské dráhy jsou napájeny zpravidla stejnosměrným proudem o napětí 600 voltů. Elektrické rozvody těchto parametrů ale nejsou součástí běžné distribuce, a proto si je každý dopravce musel zřídit sám. Základem takového napájení je elektrická stanice, nazývaná měnírna. V ní se střídavý proud vysokého napětí (35 000 V) transformuje a usměrňuje do požadované podoby. Pak se prostřednictvím sítě napájecích kabelů přivádí do trolejového vedení, které se skládá z řady oddělených úseků.