Setkáními s novináři se bavím, směje se lékařka a záchranářka Kristina Höschlová

Pracovala jako záchranářka v Alpách, v letecké službě pod Mont Blancem i v českých traumacentrech. Věří, že skutečná medicína začíná tam, kde si člověk začne klást otázku, jak mohu být lékařem sám sobě.

Narodila se v Praze. Po Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy vystudovala medicínu na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2022 se stala zakladatelkou Mezinárodního institutu komplementární medicíny. Zaměřuje se na neinvazivní a nefarmakologické techniky a poskytuje zdravotně edukační programy pro zdravotníky i veřejnost. V roce 2025 vydala knihu Lékařem jste i vy, zaměřenou na podporu sebeléčebných mechanismů těla a mysli.

Vy se teď v poslední době v souvislosti s novou knihou objevujete častěji v médiích. Dostáváte otázky, na které chcete ve stávajícím období života odpovídat?

To je skvělá otázka, protože já se tím upřímně řečeno, ne v nějakém pejorativním slova smyslu, ale v pozitivním slova smyslu se tím bavím. Poslední dva měsíce setkání bylo spoustu a ti lidé jsou různí a jsou to lidé, se kterými bych se normálně asi nepotkala. A vlastně je to i pro mě taková zajímavá sociální sonda.

Lékařka Zdravotní záchranné služby Libereckého kraje Kristina Höschlová a redaktor Jaroslav Hoření|foto:Václav Lénart, Český rozhlas

Čeho si ceníte na svých sourozencích? Říkala jste, že jste každý úplně jiný.

Já si cením na sourozencích něčeho, co se projevilo zejména teď v souvislosti s odchodem našeho tatínka. Tatínek zemřel letos na jaře. Já jsem slýchávala i viděla v mém okolí, že často, když takhle někdo odejde, se v rodině všichni hádají. U nás to byl úplně pravý opak. Ačkoliv každý si žijeme své životy a nevídáme se tolik často, tak ve chvíli, když se ta tatínkova nemoc zhoršovala, byli jsme tam přítomní, jsem cítila neskutečnou sounáležitost se sourozenci. Neskutečně mě to dojímalo, prostě takové semknutí, strašně silná sounáležitost, soudržnost.

Nepřekáží vám někdy to, že se na vašeho tátu všichni ptají?

To mě nepřekáželo nikdy. Já jsem to vůbec nevnímala tak, že bych byla hendikepovaná jeho silnou osobností. On i tak vlastně celou dobu působil, že nás nějak neválcoval svojí autoritou. Úplně od malička jsem měla pocit, že mám nějakou vlastní identitu, naprosto nezávislou.

Já respektuju pole působnosti jiných lidí a nějak se do nich nemontuju.

Takhle to není jen ve vztahu s mým otcem, já to takhle vnímám v souvislosti s jakýmkoliv jiným člověkem. Každý jsme nějak unikátní, máme své pole působnosti. Já respektuju  pole působnosti jiných lidí a nějak se do nich nemontuju a držím si to svoje, aby se do toho mého taky nikdo moc nemontoval.

Proč pořád rozdělujeme medicínu na urgentní a celostní a nějakou jinou. Proč zkrátka není to slovo lékař nebo to slovo medicína spojujícím tématem, ať už k tomu výsledku dojdeme jakoukoliv cestou?

Ale já to tak vnímám. Samozřejmě různí lidé mají různé vidění světa. Někdo má vidění světa, které je založeno právě na různých šuplíčkách, nálepkách a škatulkách, a někdo ho vnímá šířeji. Já třeba v rámci medicíny vnímám takový fenomén, že v posledním století se západní medicína prudce vyšvihla vertikálním směrem skutečnou modernizací technologií a samozřejmě i ohromujícím vývojem vědy. A takhle došlo k těm super specializacím, ale aby ten strom byl stabilní, tak je třeba to vyvážit i horizontálním rozpětím.

Čtěte také

Záchranář Marek Dvořák: Nesmyslů je v seriálech celá řada. Lidé je po nás chtějí i při ostrých výjezdech

A to horizontální rozpětí vnímám právě v současné době. Je to jakési propojování těch kmenů různých medicínských tradic, které jsou velice solidní a staré. Hovořím o tradici Hippokratovo-Galénovské, na které je založena západní medicína, o tradici ájurvédské a o tradici čínské medicíny. To jsou neoddiskutovatelně silné medicínské tradice. Je fascinující se procházet horizontálně propojenými větvemi a vidět, jak moc mají tyto kmeny společné, a vyvážit ten vertikální vzestup právě tady tím horizontálním rozpětím. Proto já jsem přesvědčena, že právě tato komplementární integrativní medicína, kterou praktikuji, je medicínou k budoucnosti.

Poslední otázka, kterou vždy klade umělá inteligence. Jste lékařkou, která zná extrémní situace života a smrti, tak jemné roviny práce s tělem a myslí, kdybyste měla popsat okamžik, kdy se tyhle dva světy ve vás osobně nejvíc potkaly. Byl takový? Jak vypadal?

Je vidět, že jste otázku nepokládala vy, ale ten mobil, protože to přeci nejsou dva světy. Je to jeden svět, jeden propojený svět, já s tím souhlasím, o tom nakonec je to slovo komplementární, o tom nakonec je to slovo celostní, prostě propojená medicína.

Co říkala rodina na to, když jste se rozhodla jako lékařka létat vrtulníkem po tragické rodinné životní zkušenosti? Jaké knihy má doma v knihovně? Co nabízí její nová kniha Lékařem jste i vy?