Naučil vás život i vaše okolí, že vše se nějak dá vyřešit? Umíte se pouštět bez obav do nových věcí a nebojíte se, že to neklapne? Berete i možné obtíže a nezdar jako věc, která se prostě děje, když člověk zkouší nové věci?
Každý z nás je trochu jiný. Někdo nemá žádné obavy, třeba pouštět se do nových věcí, přestěhovat se, zkusit novou profesi a jiný zase má rád své jistoty a zaběhlé věci. A jaké jsou vaše zkušenosti, říkáte si, že vlastně nic není nemožné?
Marcela|dobrý večer,
Nic není nemožné, obavy jsem kolikrát měla když jsme měla někde nějaké to vystoupení. Nejprve na škole , když nás z něčeho učitelé zkoušeli před tabulí a později když jsem chodila v letech 2002 do pěveckého sboru . I přesto že jsem stála ve sboru kde nás bylo nespočetně . Tak byla vidět na mě tréma . Později když jsem v roce 2012 se rozhodla že se budu učit na klavír.
Byl každý rok v prosinci a v červnu koncert . V prosinci Vánoční a v červnu závěrečný . No a to
víte , sál byl vždycky plný . A dokud se hrálo že jste měli vedle sebe vyučujicího, tak to šlo. Prostě měl člověk jistotu. Ale od roku 2014 mě nechal pan učitel hrát samotnou a řeknu Vám tréma byla větší a větší. I přesto že se mi snažil někdo poradit , tak to stejně nepomohlo.
Kolikrát nechápu, jak to ti umělci dělají . Když vystupuji někde , a ta tréma na nich nejde vidět.
Víte člověk může být 100x naučen s tou či onou skladbou nebo textem . A stejně tam kolikrát
se najde ta chyba. A pak si jen říkáte : Kde já jsem tu chybu udělal nebo udělala ?
Každopádně se snažím hrát tak , že chybu přejdu a pokračuji dál.
Přeji hezký večer a dobrou noc
Marcela z Děčína
franz|"nějak vyrešit " ?
řeší se dle svých možností a schopností, které je dobře znát a v danou chvíli si to uvědomit
každá situace si žádá etwas neues
nepostavím se do sprintu na 100 metrů s specialisty , ale na 5 kilometrů, to je již jiný kafe, tam je to více o hlavě, za 10 vteřin toho moc člověk nevymyslí, aspoň já
mám rád si na vše dát čas, který nutno věnovat přípravě
když mi někdo sdělí, nyní a hned, tak mám jednoduchou odpověď, dá de zvednout prostředníček
pokud to hlava nebere, tak se-mnou nikdo nic nenadělá
dnes již počítám co všechno ještě stihnu ( do konce mého bytí ) a musím říct, že nestíhám
myšlenku paraglihting jsem již opustl ale ten větroň mne ještě láká, pravděpodobně se již tuto zimu přihlásím do kursu.............snad mne nepošlou nejprve k psychiatrovi....přece nebudu v parku krmit holuby a chodit s pejskem, to bych se sám přihlásil sofort k psychiatrovi
Krmítko
