Sobotní Noční linka: Školáci – ztracená generace, nebo šance na změnu?

Naučili se za tu dobu větší samostatnosti? Jaký vliv bude mít na děti to, že jim rodiče v posledním roce nemohli rozplánovat každý den do poslední minuty? Že často přišli o přemíru kroužků a koníčků, zároveň o kamarády, kontakt se spolužáky? Zažili jste vy sami dobu, kdy jste nemohli chodit kvůli válce do školy nebo jste před rokem 1989 neměli možnost studovat to, co jste chtěli? Jak jste se s tím vyrovnali? 

Děti se po téměř roční pauze pomalu vrací do lavic. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi byly ty české doma nejdéle. Podle dat České školní inspekce z loňského jara úplně vypadlo ze vzdělávacího systému deset tisíc žáků základních škol. Jde o děti, které neměly možnost se připojit k online výuce, ať už z důvodu nízkých příjmů nebo sociálního zázemí v rodině.

Zatím se dá jen těžko odhadnout, jak moc velký dopad to na děti teď a v budoucnu bude mít. Někteří odborníci se obávají ztracené generace, především u studentů, kteří distančně jen těžko stíhali látku odborných předmětů, mají narušené sociální vazby.

Na druhou stranu, takové krize nejsou v historii žádnou výjimkou. Bez základní školní výuky či středního vzdělávání, které dospívající směřuje do konkrétních pracovních oborů, byli žáci a studenti během obou světových válek.

Řada mladých nemohla studovat obory jim blízké ani během minulého režimu. Poměrně nedávnou zkušeností je i válka v zemích bývalé Jugoslávie před třiceti lety, kde nebylo možné navštěvovat školy průběžně na různých místech během celého konfliktu.

O ztracené generaci psala jako první americká spisovatelka Gertrude Steinová, když se snažila zachytit dopady první světové války na skupinu amerických spisovatelů narozených kolem roku 1900.