Spisovatelka Ilona Ferková si dlouho neuměla představit, že se dá psát romsky

„To bylo někdy v 80. letech, tehdy mi bylo 25-26 let. Za všechno vděčím Mileně Hübschmannové, co ze mě udělala. Ona mě navedla k tomu, abych začala psát romsky. Ani mě nijak nepřesvědčovala, ale řekla: Tak, jak mi to vyprávíš, tak mi to i napiš. A pak jsme si to přečetly a ona říkala: Jak se Ti to líbí? A já říkám: Je to krásné, mě by vůbec nenapadlo psát romsky.“

Říká Ilona Ferková, která začínala s psaním povídek pozvolna. Její příběhy si získávaly čtenáře svou autentičností a obyčejně-neobyčejnými příběhy ze života.

„Nejdřív mi říkala, že mám psát kratičké příběhy. Potom jsme to zvyšovaly na dvě stránky, na tři stránky, a říkala: Všechno mi posílej, protože to potřebuju. A ona ty příběhy posílala do romských novin a časopisů, které tehdy vznikaly. Bylo Gendalos, Romano hangos. A potom se vydaly takové slabé knížečky, každá měla tak čtyři - pět povídek. První knížečka, kterou jsme měla samostatnou, byla Mosarďa peske o dživipen anglo love (Zkazila si život kvůli penězům), to byly asi tři nebo čtyři povídky. To bylo první už profesionální, protože korekturu udělala Milena. Já jsem napsala povídky Čorde čhave (Ukradené děti), poslala jsem je Mileně, a ona je dala studentům, aby je přeložili. Pak Šebková a Žlnajová udělaly korekturu a vydalo mi to Muzeum romské kultury v Brně a je tam asi deset příběhů, které už jsou opravdu profesionální.“

Poté, co tragicky zemřela zakladatelka romistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy Milena Hübschmannová, Ferková na nějaký čas zcela přestala psát. K psaní se vrátila až na popud bývalých studentek Mileny Hübschmannové.

„Když Milena zemřela, tak už mě vůbec nebavilo psát. Ale zase se objevila Helena Sadílková a Lada Viková a začala jsem psát takovou ságu Kaštánek vypravuje. On vypráví příběhy Romům za takovou malou odměnu – za pivo nebo za víno, protože on je bezdomovec. Vypráví krásné příběhy a Romové ho poslouchají a mají ho rádi a já jsem ty jeho příběhy napsala. Teď jsem jich napsala sedm, a jsme domluvení, že jich ještě napíšu aspoň pět, aby to bylo na knížku, a pokusíme se to s Karolínou Ryvolovou vydat.“

Ilonu Ferkovou mrzí, že se v současné době víc mladých Romů neangažuje v romské literatuře.

„Ta současná mladá generace se vůbec nezapojuje do literárního díla, aby něco napsala. Přibylo pár nových, jako Iveta Kokyová, slyšela jsem jejich čtení a byly to krásné příběhy.“

Připravovaný román bude opět ze života. Jeho děj se odehrává v 50. letech v rodném městě Ilony Ferkové.

„Bude to román o jedné ženě, která se v 50. letech spustila s olašským Romem, což u nás není ve zvyku a Romové byli proti. Ale nejenom rodina, ale i sousedi a ostatní Romové, kteří bydleli v Rokycanech. Dojde k tomu, že otěhotní, bude mít dítě a nakonec se stejně rozejdou.“