Sportovní seriál - fotbal

30. červenec 2011

Náš sportovní seriál pokračuje další kapitolou - tentokrát jsme zvolili fotbal. Ten si na nedostatek dětí nemůže stěžovat. O tom, jak to funguje v pardubickém oddílu hovořil šéf přípravky a gólman pardubického A mužstva Martin Shejbal.

Nemůžeme v našem seriálu opomenout sport nejpopulárnější a to fotbal. Jak je to tady u pardubických fotbalistů, mají kluci zájem o to hrát fotbal?

Určitě, je to rok od roku větší, my už máme tak trochu problém s tím, že ty ročníky jsou zaplněné skoro dvakrát víc, než jsme zvyklí. Jednak je to tím, že spousta přípravek zanikla – působíme my, Pardubičky a Slovan, i když ne v takovém množství jako dříve. To naše přípravkové středisko má nyní asi 250 dětí a někde máme v ročníku i 40 dětí, což je trochu problém. Pro ty děti totiž musíme sehnat trenéry a 40 dětí nemohou trénovat dva lidi, protože to jsou děti, který vyžadují pozornost a musíte tam mít alespoň čtyři dospělé. Nicméně jsme za to rádi, my to neděláme ani formou nějakých náborů, prostě vždycky na webových stránkách zveřejníme, že v září nabíráme ty a ty ročníky a neděláme žádný výběr. Někde se dělá výběr podle toho jak je kdo vysoký, šikovný a podobně. My uděláme takový všeobecný a pak zhruba tak za ty čtyři roky, které děti absolvují, to zeštíhlíme do té podoby, která by pak měla přejít do Ohrazenic do žáků.

Od jakého věku je dobré začít s fotbalem u malého kluka?

No budete se divit, ale kolikrát mám telefony, kdy volají maminky, že jejich potomek je ve třech letech velmi nadaný, tak ty malinko uklidním, protože samozřejmě to si myslím, že je hodně přehnané, my tu máme ty nejmladší ročníky 2006. Když jsem já začínal, tak my jsme začínali ve věku šesti let, i později se dá začít. Dnes mnozí trenéři vidí jako problém začít v osmi, devíti letech, ale já si myslím, že to problém vůbec není. Pokud ty děti v sobě mají nějaký ten potenciál po rodičích, nebo se s tím narodí, tak není problém začít ve dvanácti, ve třinácti letech, ale myslím si, že ve věku šesti – sedmi let je to ideální.

Jak vypadají ty tréninky těch nejmenších?

Tak ti nejmenší ti mají trénink tady na našem stadionu číslo jedna, ti mají trénink úterý – čtvrtek a od listopadu do března jsou v tělocvičnách, kde jsou ty tréninky také dvakrát týdně. I tihle nejmenší jezdí na soustředění, i když je to spíše tábor, na to že jsou takhle malí, tak toho mají celkem dost. A pak samozřejmě od těch ročníků výš – čím starší jsou – tak se to vyspecifikuje až do nějakého tréninkového cyklu třikrát týdně plus samozřejmě tam už se hraje krajská miniliga, to znamená, že ty víkendy jsou dost plné a v zimě tam je velké množství turnajů.

Co se týká financí, jak náročný je fotbal po této stránce?

Zas tak náročné to není, pokud to dítě a rodiče mají zájem, tak se to dá zvládnout i v rodinách, kde ten příjem není tak velký. V tom nejmenším věku se jedná o to koupit nějaké ty kopačky. Míče, vybavení, to všechno tu je, máme hliníkové branky, v celém areálu nenajdete železnou branku, je to z důvodu bezpečnosti, rozlišovací dresy, to všechno tu máme. Takže rodičů se týká vlastně jen ten členský příspěvek, který se platí dvakrát ročně – u těch nejmenších to je 1500 korun za rok plus nakoupit nějaké to oblečení. Samozřejmě pak je ještě nějaké to soustředění, ale když to porovnám s ostatními sporty, jako je třeba basketbal, tak v tomhle jsme pořád levnější.

A poslední věc – kdybyste měl vybrat tu jedinou věc a myšlenku proč si zvolit jako sport právě fotbal?

No když si to vezmete, tak je to nejtěžší hra na světě, protože se to hraje nohama. Je to nejsložitější hra a přitom nejkrásnější. Těžko říct, proč ten fotbal hrát – je to sport krásný stejně jako je krásný hokej, ale je to kolektivní sport, kde se o tu radost podělíte a já jsem vždycky pro tyto týmové sporty, než třeba hrát tenis, dělat judo, protože tam se o tu radost nemáte moc s kým podělit. Tady je plná kabina dětí, v tom je to kouzlo, všechno řeší spolu, radují se a není na to člověk sám.

Internetové stránky klubu: www.fotbalpardubice.cz

autor: gut
Spustit audio