Student všeuměl: Dělat toho míň, nudil bych se

„Úspěch mě samotného občas překvapí. Každá olympiáda je i o štěstí a o tom, jak zrovna sedne konkrétní test. Veškeré znalosti nejde pojmout,“ přiznává skromně. Talent u něj pravděpodobně objevili učitelé na základní škole. Tehdy si poprvé olympiády zkusil a už u nich zůstal.

Nutnost správné motivace

„Všechno je otázka cíle a podpory. Prvotní impuls málokdy přijde sám, důležitá bývá škola nebo nějaký konkrétní člověk. Bez podpory by se určitě těžko něčeho dosahovalo. Chtěl bych proto svému gymnáziu poděkovat,“ říká Jiří Etrych.

Ohledně budoucnosti ještě úplně jasno nemá. „Chtěl bych zůstat u chemie. Ve volném čase si člověk najde chvíli i na ty humanitní obory, když ho baví. Z profesního hlediska je určitě nutná specializace. Nejradši mám chemii, ale jsem rád i za propojení s fyzikou anebo třeba s matematikou.“

Po škole za roboty

V pátek odpoledne chodí Etrych na kroužek, kde se spolužáky sestavuje roboty: „Ten náš hledá a zhasíná svíčky. Je spíš menší, aby se pohodlně pohyboval. Má mechanické tlačítko, kterým se spouští program. Sestavení trvalo zhruba tři nebo čtyři měsíce. Dokonce jsme se s ním dostali na soutěž až do zámoří. Teď se snažíme vytvořit nějakou lepší, aktualizovanou verzi.“

Etrych se věnuje taky umění, které bere spíš jako koníček. „ Rád se na něj podívám někde v divadle, nebo si zahraju, zatancuju, ale to je opravdu taková volnočasová aktivita.“

Jak se takový talentovaný student dívá na občasné nářky ohledně domnělé špatné úrovně dnešní mládeže? „Vždycky to bylo, že někteří starší nadávali na ty mladší. V pohledu na svět se odlišují. Určitě je hodně věcí, za které si my dnes zasloužíme kritiku a asi je dobře ji občas slyšet. Na druhou stranu si nemyslím, že bychom byli nějak výrazně horší.“