The Sun In The Wood
Oprašujeme si album introvertního projektu Angličana Noela Le Bona
Letní festivaly na sebe letos o prázdninách poutají opravdu velkou pozornost. Ve většině případů je to ale zájem, který by si tyto přehlídky rády odpustily.
Celé to začalo zrušeným Prague City festivalem, na vině byly ekonomické problémy organizátorů. Nedostatek peněz ale dusí většinu velkých letních akcí.
Ve ztrátě i vinou přírodní kalamity skončilo Rock For People, Sázava fest raději předem odpískal účast své hlavní hvězdy britských Kaiser Chiefs. Jedině Colours of Ostrava to přežili bez viditelné ztráty kytičky (neúčast Bjork je trochu jiná písnička), za což ale ostravská přehlídka zaplatila agresivním obrandováním sponzorských log na všech (ne)myslitelných místech.
O skandál se postarala i Benátská noc, správce její oficiální facebookové stránky vulgárně urážel ty, kteří si dovolili festival kritizovat.
Uvidíme, co nás ještě čeká. Léto je teprve v polovině a možná nás ještě festivaly něčím překvapí.
I já vás dnes určitě překvapím výběrem dalšího tuzemského alba, které si zaslouží svoje připomenutí. Tentokráte jsem pro vás vybral poetický akustický projekt The Sun In The Wood, který personálně i atmosférou navazoval na věhlasné Colorfactory.
Projekt The Sun In The Wood před cca 11 lety založil anglický baskytarista Noel Le Bon, který společně s Colinem Stuartem, Davidem Volencem nebo Ivou Stuart fungoval v poslední éře kapely Colorfactory. Spíš než o regulérní kapelu šlo v případě The Sun In The Wood o sestavu spřátelených muzikantů, kteří Le Bona doprovodili v jeho autorských skladbách. Producentem alba byl zmiňovaný Colin Stuart, mezi 15 muzikantů nacházíme i známé tváře z Colorfactory.
Dvanácti převážně baladickým skladbám dominují akustické nástroje a smyčce, které společně dotvářejí melancholickou až zadumanou atmosféru, kterou ještě podtrhuje sugestivní Le Bonův projev. S hudbou The Sun In The Wood se můžete přenést do atmosféry zamlženého anglického venkova, v hudbě tohoto projektu můžeme vystopovat inspiraci Leonardem Cohenem, Cure nebo Toma Waitse. Mám pocit, že The Sun in the Wood ani nekoncertovali, Le Bon se na pódiích párkrát mihnul s kapelou Into The Sun.
Le Bona jinak širší veřejnost zaznamenala jako herce, objevil se v menších roličkách ve snímcích Děvčátko, Tmavomodrý svět a Iluzionista. Ale to všechno už je historie tak deset let stará. Současnost je zamlžená, jak ten zmiňovaný anglický venkov. Le Bon se podle všeho rozhodl před časem k návratu do rodné vlasti, kde se protlouká co by divadelní a televizní herec. Hudbě se už nejspíš nevěnuje, i na svůj my space profil naposledy pověsil video k písni Time to die, která by mohla i vystihnout jeho současné hudební aktivity.
Doufám, že ještě někdy z kredence vyloví futrál s basou a přijede sem na koncert.
I příští týden budeme vzpomínat na jedno album, které mělo svůj částečný původ za La Manchem. Vzpomeneme na kapelu Deep Sweden, která koncem 90. let patřila mezi opory tuzemské alternativní scény. Hlavním poznávacím znakem by,l přelétavý hlas Američanky Alex Marculewicz a souzvuk violy Angličanky Emmy McClune (nebo Vojty Lavičky, jenž ji ve skupině nahradil), cella její krajanky Lucy Fillery a kytary Petra Hnila. Milujete-li Ivu Bittovou nebo Tara Fuki, tak si to nenechte ujít.
Playlist:
1. The Sun In The Wood - Open Road
2. The Sun In The Wood - Now & Forever
3. The Sun In The Wood - Too Soon
4. The Sun In The Wood - Old Man
5. The Sun In The Wood - Mai Moon
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
