Teď mi lístek uletěl oknem! Revizory baví originální výmluvy

„Určitě nastaly nepříjemné okamžiky. Vzpomínám na ně nerada. Jednou se s námi člověk bez jízdenky opravdu pral, museli přijet policisté. Skončila jsem dokonce na nemocenské. Měla jsem naraženou ruku. Vůbec mu nevadilo, že jsem ženská, šel po mně pěstí,“ vzpomíná Lenka.

Kontrolor každý den prověří stovky lidí

Lenčin běžný pracovní den začíná na základně, neboli v kanceláři v Pernerově ulici: „Přihlásíme se do systému, nahodíme telefony na čtení SMS jízdenek, vezmeme tiskopisy potřebné k vykonávání naší práce a jdeme do terénu. Musíme zkontrolovat minimálně 30 vozů, asi 400 cestujících denně.“

Ve statistikách černých pasažérů nejsou údajně Pardubice ve srovnání s jinými městy ničím výjimečné. Ročně se podaří odhalit asi 10 000 cestujících bez jízdenky, tedy zhruba 800 měsíčně.

Nejčastější výmluvou, proč cestující nemá jízdenku, bývá to, že ji údajně nestačil označit, že na to měl málo času. Dál se používá argument o zapomenutém jízdním dokladu. Ale vyloženě úsměvná byla historka o lístku, který údajně uletěl otevřeným okýnkem.

V Pardubicích po vás jízdenku nejspíš bude chtít žena!

Možná vás překvapuje, že práci revizora vykonává žena. Ale podle Marcely Jiráskové ze Zákaznického centra má Dopravní podnik města Pardubic skoro 90 procent revizorek: „Když k nám přijede někdo z jiného města, diví se tomu. Každý očekává muže-revizora.“ Lenka si myslí, že při kontrole může mít žena paradoxně výhodu. Na každého muž neplatí.

Jízdenky revizoři kontrolují elektronicky|foto:Honza Ptáček,Český rozhlas

Nehrozí, že se tváře kontrolorů takzvaně okoukají a černí pasažéři je dobře znají? „Na výměnu revizorů nemáme žádný mustr. Museli bychom je po půl roce měnit. Jsou velice šikovní, svou práci znají a dokážou ji dělat na profesionální úrovni. Mají taky taktiky, jak na sebe vyloženě neupoutávat pozornost,“ říká Jirásková.

I revizory přeci jen ohrožuje syndrom vyhoření. Prý většinou po nepříjemnosti, kdy se ptají na smysl své profese. „Ale pak přijdou hezké dny. Třeba se na vás usměje nějaká babička a podobně,“ přibližuje revizorka Lenka.

„Negativní pověst mě mrzí. Někteří lidé na nás nahlížejí jako na nějaké méněcenné zaměstnání. Už při nástupu do vozu slyšíte různé připomínky a přitom my tam jsme kvůli slušným lidem, abychom eliminovali černé pasažéry.“