Ten rozhovor si státní zástupci pouští pořád dokola a válejí se smíchy

8. listopad 2015

Martin Veselovský je rozhlasový a televizní profesionál, v poslední době snad největší sběratel novinářských cen. Rodák z Vrchlabí se ale tentokrát ocitl v roli zpovídaného. Na rozhovor do pardubického rozhlasu si ho pozvala Alena Zárybnická.

Začínal v Rádiu Klubu Hlasu Ameriky. Vysílal v soukromých rádiích, na Nově, na Primě, v České televizi i v Českém rozhlase. Poslední rok a půl moderuje ve „své“ internetové televizi DVTV.

My dva jsme spolu u rozhlasového mikrofonu už seděli. Jen v opačném gardu.
Vím to, protože si schovávám všechny přípravy od doby, kdy jsem začal dělat pořad Nad věcí v Českém rozhlase, což je někdy od konce roku 2000.

Kdy jste se vlastně přestěhoval z Vrchlabí?
Naši mě odtamtud odvezli, když mi byly dva roky. Pak jsme byli deset let v Kadani, kde táta stavěl elektrárnu. Pak jsme se tam vrátili na dva nebo tři roky. Na druhou stranu tam mám část rodiny a máme tam dům, takže to je moje rodné město se vším všudy.

Když jsem si pročítala rozhovory s vámi, jedna věc mi trochu neseděla. Volný čas trávíte u počítačových her...
Vy jste nikdy nehrála počítačové hry? To přicházíte o ohromný kus světa. Tehdy v té maringotce to byly zejména střílečky. Jeden z mých kolegů v televizi, editor Jan Ouředník, je taky velký hráč. Ten prohrál celé svoje dětství a hraje dodnes.

Martin Veselovský hostem Aleny Zárybnické

Kdybyste měl projít svoji profesní kariéru, co bylo největší školou rozhovorů?
Asi paradoxně Áčko. To byla velká škola pro mediálně neškolené a nezkušené lidi. Naučila mě, jak vést rozhovor, aby to mělo hlavu a patu a aby se to dalo poslouchat a sledovat. Dvacet minut Radiožurnálu pak byla velká škola ve frekvenci vysílání. Čtyři roky jsem ten pořad dělal každý všední den. Hodně rychle se pak zlepšujete a někam posouváte.

27. května 2014 začala vysílat DVTV. A vy jste byl jedním z těch, kteří se o to zasloužili. Kdybyste se měl znovu rozhodovat, šel byste do toho?
Určitě ano, protože jsem ten rok a půl v prostředí, ve kterém jsem se za celou svoji kariéru a život nepohyboval. Je to něco, co můžeme sami v malém kroužku lidí tvarovat, co má úspěch u diváků, co je sledované, co nějakým způsobem funguje i finančně. Prostě úžasná zkušenost.

Který z hostů za ten rok a půl vám jako první vytane na mysli?
V momentě, kdy přes Twitter vyšlete rutinní výzvu Ivo Rittigovi, který pravděpodobně sedí někde v Monaku, jestli by nepřišel na rozhovor, on odpoví ano, tak je to zajímavé. Přišel a ten rozhovor byl trochu bizarní, protože to byla spíš psychologická sonda. Potom jsem mluvil s několika státními zástupci, kteří se od té doby válejí smíchy a říkají, že si to stále dokola pouštějí. Zabírali jsme ho v detailu, bylo vidět, co dělá s rukama a tak. Oni říkali, že ho takto zblízka nikdy neviděli. I pro nás bylo hodně zajímavé mluvit s člověkem, který je považován za veřejného nepřítele číslo jedna. Je to zajímavý příběh, zajímavý člověk a ten rozhovor byl opravdu zvláštní.

Martin Veselovský a maskérka Daniela Drtinová

Dočetla jsem se o vás i věci, které mi byly osobně sympatické. Třeba že jste v 90. letech namísto do akcií a podílů investoval do horského kola a paraglidingu.
Ta investice byla skvělá. Teď nemyslím peníze, ale čas a energii. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem v tomto ohledu udělal. Horské kolo mě baví pořád, to je velké hobby. S paraglidingem je to horší. Když se nám narodila dcera Róza, uvědomil jsem si, že to je příliš nebezpečné. Tak jsem ho prodal.

Je někdo, s kým byste chtěl vést rozhovor a ještě se to nepodařilo?
Musím vlastně říct, že ne. Vesměs jsem už mluvil s lidmi, se kterými bych chtěl mluvit.

Je naopak někdo, s kým už jste mluvil, a děsíte se situace, že by k vám přišel znovu? Nemusíte být konkrétní.
To můžeme být velice konkrétní. Někdy vás dohání minulost. Nemyslím hříchy minulosti, ale to, že na Nově byl naším ředitelem Radek John a z logiky věci jsem mu říkal Radku. Najednou se stal ministrem vnitra. To je komplikovaná situace. Vejde ministr vnitra a řeknete si nazdar. Pak mu musíte říct, že si ale budete vykat. Je to divné. Tyto situace už bych nechtěl opakovat. Bohužel, jak člověk nabaluje známé a kolegy, kteří pak dostanou nápad jít do politiky, tam toto nebezpečí je.

autor: ZAR
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...