Mirka|Zdravím do Noční linky, reaguji na velmi hezké téma jedním veršováním momentálně vyloveným z paměti: "Půlnoční lokálkou snů ujíždím krajinou temnou, svědkové včerejších dnů putují potichu se mnou, Cestuji sám, naboso, zutý, průvodčí kabát má měsíčně žlutý, štípe mi lístek do stanice Svítání.." Zdravím ještě jednou všechny a budu dál s potěšením poslouchat. Mirka
721xxx958|Marcelko znate Scipacev Sloky lasky?Jitka
lea|Dobrý večer, paní Marcelko,
pamatuji si ještě "nedělní chvilku poezie" a když to nebyla báseń vyloženě budovatelská, tak se to i hezky poslouchalo. Já sama jsem psala poezii a mým velkým snem bylo vydat sbírku a najít si dobrého ilustrátora. Bohužel k tomu nedošlo, protože jsem tomu nevěnovala tolik úsilí, abych sen proměnila ve skutečnost. Absolvovala jsem knihkupeckou školu a tím pádem jsem pracovala v tehdejším nár. podniku Kniha . Taky jsem si kupovala tzv. kolibříky, byly vydávány i v kůži a většinou byly ilustrované. Byly to skvosty. Pak stálo za to mít třeba MÁJ v několika různých vydání s různými ilustracemi. Dnešní uspěchaná doba poezii moc nepřeje, aspoň mám ten pocit, Docela by se mi líbilo slyšet slovo básníka v televizi, nebo si přečíst něco poetiky v denním tisku. Ale to je jen přání, dnes jsou priority jiné. Všechny Vás zdravím ze Zlína, Lea.
Dana|Dobrý večer Marcelko, já myslím, že starší generace, ke které i já už patřím, která neměla mobily, když nám bylo tak těch patnáct plus, tak jsme si museli vystačit s básničkami, jak už vlastními nebo těmi, co napsal někdo, kdo to uměl líp. První básničky od spolužáků, prvních lásek, od kluků z vojny, to se schovává do dneška. A taky mám doma pár těch kolibřích vydání básniček, třeba ještě jednou přijdou někomu vhod, ono i teď se najde nějaká romantická dušička.
Těším se na dnešní poetický večer a všechny - i Vás, moc zdravím a budu poslouchat, předem díky za krásné téma.
Marek Macák|Zdravím posluchače Noční linky,
Měl jsem rád básně Petra Bezruče, obzvláště Ostravu, protože právě v ní jsem se narodil. Na recitační soutěži jsem recitoval verše Jaromíra Nohavicy Když byl Pepa ještě malý a Modré čepice.
Já sám skládám romantické verše a loni jsem složil báseň o Ivetě Bartošové s názvem Idol z Beskyd.
Již několik hodin mám v hlavě báseň o finských hokejistech, kteří v Bratislavě vybojovali titul mistra světa:
Marek Macák
Město pro hokej zaslíbené
Z Helsinek se neznámý tým za hokejem vydal,
aby po dlouhé době mistrovství světa vydal.
Když letadlem do Budapešti letěli,
novináři z nich radost neměli.
Bude to silný tým, každý si byl jist,
když v Košicích pokořili javorový list,
nad týmem z pruhovaných hvězd uspěli jen částečně,
i když bojovali tak statečně.
Když je však v závěru porazil král aut,
o jejich zlatu si nebyl jist ani nejvěrnější skaut.
Když však zdolali svého odvěkého rivala,
tušili, že jejich doba po dlouhé době nastala.
Vydali se pak do vzdáleného města,
a to byla velmi dlouhá a unavená cesta.
Tam si vzpomněli, že jednou titul vyhráli,
a za jeho obhajobou se směle a nebojácně vydali.
Obrovský medvěd se jim do cesty postavil,
ale brankář ho během šedesáti minut odstavil,
a titulem si už byl každý jist,
když podruhé pokořili javorový list.
Bratislava! To je pro ně zaslíbené město,
když si dali svůj dort, v němž bylo velké těsto,
A pak se od svého města daleko vzdálili,
a doma svůj triumf celou noc slavili!
