Takový elegantní a usměvavý fešák

„Paní Fuchsová, jak jsem stará, tak jsem blbá! Šla jsem z nákupu a před naším barákem stál pán. Elegantní a usměvavý. Fešák! Z baráku zrovna vycházel soused a volal na mě:  „Paní Nováková, nechal jsem vám otevřené dveře!“ Ten fešák se ke mně hned vrhnul!

„Dobrý den, paní Nováková! Čekám tady na vás,“ halekal na mě a já se zarazila. Vůbec jsem ho totiž neznala.

„A copak potřebujete?“ zeptala jsem se podezíravě, on vytáhl desky, něco v nich hledal, pak povídá, pokud jste paní Nováková a bydlíte v tomhle domě, tak mám pro vás přeplatek za elektriku, 658 korun!“

Zatrnulo ve mně.

„Doufám, že jste ho hnala!“

Sousedka smutně zavrtěla hlavou.

„Nehnala. Mně se v hlavě zatemnilo. Řekla jsem mu, tak pojďte nahoru, nebudete mi přece dávat peníze na chodníku. Vyjeli jsme do pátého patra, já odemkla, on za mnou vlezl do předsíně, vytáhl pětitisícovku, že mu to musím rozměnit. A v tu chvíli se mi konečně rozsvítilo a řekla jsem mu, že doma žádné peníze nemám.

„Neříkejte, že nemáte doma žádné peníze, paní Nováková,“ hlaholil a koukal do obývacího pokoje, kam jsem měla otevřené dveře. Srdce mi bušilo, ale nedala jsem se.

„Nemám. Budete si muset jít rozměnit.“

Naštěstí vyšel soused, nakoukl do předsíně, pozdravil mě a já milého chlapa rychle vystrkala z bytu ven. Sjeli jsme výtahem dolů a já mu před barákem říkám, ať si jde rozměnit, že na něho počkám.

„Nečekejte na mě, paní Nováková, já si ještě něco zařídím a stavím se u vás během hodiny!“ A zmizel. Tak jsem se chtěla vrátit domů, ale u vchodu jsem zjistila, že nemám klíče. On mi je musel ukradnout z kapsy, když jsme jeli výtahem! Naštěstí jsem měla ve druhé kapse mobil a zavolala jsem synovi.

Přijel i se snachou a hlavně s náhradními klíči. Strašně mi vynadal, až se mě snacha zastávala. Šli jsme nahoru, prohlédli jsme celý byt, jestli ten chlap přece jenom něco neukradl, syn pak šel koupit nový zámek. Když se vrátil, položil na stůl moje klíče.

„Mami, visely na nástěnce u výtahu. Mají to dobře vymyšlený! Udělali si kopie a klíče vrátili, aby to vypadalo, že jsi je ztratila a že je našel nějaký soused a pověsil na nástěnku! Abys byla klidná a nedala sis dělat nový zámek...“

Co na to říct, moje milá nedělňátka? Elegantní a usměvaví pánové, ale i dámy, kteří budou znát vaše jméno a ponesou vám přeplatky, se budou objevovat pořád!

Chce to jediné. Nikomu nevěřit! Nikoho nepouštět do bytu! S nikým takovým se vůbec nebavit! A když vám někdo cizí zatelefonuje, nemluvte s ním! Když bude otravovat, řekněte, že zavoláte policii, aby zjistila jeho totožnost a uvidíte, co se stane! Zmizí jako pára nad hrncem!

Mimochodem, moji milí, je to deset let, co jsem podobné podvodnici naletěla také. Ale o tom vám povím někdy příště.