ZDENKA Z PRAJSKÉ|PĚKNÉ TÉMA DOBŘE SE POSLOUCHÁ TAKY JSEM STOPOVALA -ALE JENOM MALÉ VZDÁLENOSTI TUDIŽ ŽÁDNÉ ZÁŽITKY ZDENKA
Martina|Já jsem dříve byla zvyklá brát stopaře, nějak mi nevadilo, ale jednou si mne stopli dva vojáci, nasedli dozadu a já jsem si všimla, že jim ze zavazadla čouhá samopal. Můžu vám říct, že jsem dojela se zpocenými zády do cílové stanice a od té doby jsem už nikomu nezastavila. Nevím, kam to vezli, jestli to nakonec někde neukradli, ale byla jsem opravdu "vyučena".
Alena|Já chodila do školy do Bučovic tak před padesáti pěti lety a měly jsme s holkama vždycky ve středu, když bylo kratší vyučování, takový rituál, že jsme se postavily na silnici za město a stopovaly jsme do Brna, tam jsme si daly v mléčném baru jahodový koktejl a jely jsme zase stopem zpátky. Jezdily jsme tak téměř celá třída, tehdy řidiči zastavovali nezištně, ještě jsme jim občas daly v rádiu zahrát v hudebním pořadu "Pozor, zákruta", tam jsme mohly nahlásit i značku auta, bylo to tehdy jednodušší. Fakt je, že se nikdy nikomu nic nestalo, kolikrát jsme tam docestovaly i s policejním autem, někdy s vojáky, taxíkem, bylo bezpečno. Ale to už dneska ani není pravda, o tom se bavíme jen když jsme na nějakém srazu ze školy.
Dana|Dobrý večer všem. Někdy už jsem na podobné téma psala, ale musím říct, že za mých mladých let, což je asi před padesáti lety, tak to se stopem ještě jezdilo bez strachu. Dneska bych nesedla pomalu ani ke kamarádovi. My jsme s kamarádkou řekly rodičům, když nám bylo osmnáct a byly prázdniny, že jedeme na chatu ke kamarádce na celý týden a jely jsme stopem z Brna do Ústí nad Labem, kde ona měla kluka na vojně. Z Brna se nám podařilo na jeden zátah do Prahy a pak i do toho Ústí. Přijely jsme večer a jejího vojáka ráno převeleli do Plzně. Nevěděly jsme co dělat, ale měly jsme ve stejných kasárnách spolužáka, ten nás i se svými kamarády ubytovali v base, kam jsme vlezly oknem, oni hlídali a ráno nám dokonce přinesli snídani, zase nás vypustili oknem a my jely dál stopem do té Plzně. Ale to už je další kapitola. Po týdnu jsme se vrátily domů, bohatší o hodně zážitků. Nikdy se rodiče nedozvěděli o našem výletě, ale musím říct, že jsme už nikdy takto neriskovaly. Nikdo o nás nevěděl a vlastně by nás ani nikdo nehledal.
BOHUMÍR - Šternberk| Nevím zda se dovolám, Stopoval jsem velmi dlouho a prodávali se dvoulistové karty za 35 kč, kdo si ji pořídil , byl tím- jaksi pojištěn při případné havárii. Prostopoval jsem celou repupliku a navíc když jsem pracoval v Uničovských strojírnách, tak jsem se vsadil s jedním spolupracovníkem který jel s rodinou do Maďarska na Balaton, že tam pojedu též stopem a třeba se uvidíme. V Budapešti jsem stopl Česko-Budějovský autobus, výletníky. Ti mě povozili po celé Budapešti a na Balaton Siofok-stanovýautokemk. Stanoval jsem tam s nimi a při příchodu ke stánku zmrzliny, jsem se potkal se spolupracovníkem To bylo překvapení? Při zpáteční cestě byl Dunaj rozvodněn, celý jih Slovenska skoro až po Břeclav. Vzal jsem to stopem ještě na Oravskou přehradu, pak Žilinu, Valašské Meziříčí domů do Srbeně.. Tam se mezitím přestěhovali moji rodičové z Nákla. Vše jsem ve zdraví a krásnými vzpomínkami zvládl. Děkuji Bohu za takovou dobu a krásné mládí.Zdravím noční linku a Vám paní Jituško veselou NL.
Dana z Boskovic|Dobrý večer i já jsem cestovala autostopem.Nejdelší cesta byla na Slovensko. Jely jsme s kamarádkou z Prostějova do Ružomberoku ,kde měla tetu a odtud jsme jely až do Vysokých Tater a zpět. Byla to dobrodružná cesta bylo nám 20 let nyní je nám 70 let. Vše dobře dopadlo zdraví vás Dana.
