V noci se mi zdálo, že jde gestapo. Dům nám rozdělila protektorátní hranice, vzpomíná devadesátník

28. únor 2024

Jestli jste z Poličky anebo jste ve Svitavách kdysi chodili na ekonomku, mohli byste znát jméno Adolf Klein. Oblíbený středoškolský učitel brzy oslaví devadesáté narozeniny.

„Beru každý den tak, jak přichází. Za každý den přesto děkuji. Říká se, že věk je jenom číslo, ale tělo si říká taky své. Všechno jsem prožíval se svými blízkými, i já osobně. Vždycky jsem se snažil, abych se mohl chovat tak, jak se patří a sluší,“ podotýká.

Býval kvítko

Patří mezi nestory ekonomické střední školy ve Svitavách. „Nastoupil jsem tam 28. srpna 1968. Ředitel mě a moji kolegyni přivítal, ale ve světle toho, co se podělo pod našimi okny, kde jezdila obrněná auta a podobně, tak vlastně to moje přivítání zaniklo ve všeobecném pozorování situace.“

Než nastoupil do Svitav, musel denně dojíždět za prací do Chrudimi. „Soukromě jsem se zabýval výpočetní technikou, což tenkrát bylo velice moderní. Kolovalo to po různých časopisech. Přihlásil jsem se na Vysokou školu ekonomickou, na pedagogický směr, obor výpočetní technika. Díky aprobaci na výpočetní techniku jsem se dostal právě do Svitav. Musel jsem rok čekat, než odešel jeden kolega do penze. Říkal jsem: Soudruhu řediteli, když mi slíbíte, že mě za rok vezmete, tak to tady vydržím potmě.“

I studenti mu prý říkali náš Áda a uměl si získat jejich sympatie. „Když se výjimečně stalo, že jsem se dostal do nějakého konfliktu se studentem, vzpomněl jsem si na svoje studentská léta. Byl jsem docela kvítko. Představil jsem si sebe v té roli a se studenty jsem proto vycházel dobře.“

Pamětník vrtí hlavou

Příběh Adolfa Kleina je součástí projektu Paměť národa. „Dlouhá léta mě provázely válečné události. Mnohokrát se mi v noci zdálo, že k nám přišlo gestapo. Dlouho mi trvalo, než jsem se tohoto zbavil. Když se dneska mluví o poválečných letech, tak jako pamětník někdy musím být na rozpacích z toho, co slyším. Nemám to mladým lidem za zlé, ale chybí osobní zážitek. Jsem rád, že jsem to aspoň takto mohl přiblížit, reprodukovat.“

Zajímavá je třeba historka o protektorátní hranici v Poličce. „Náš dům byl na rohu. Hlavní třída šla z bývalých Sudet do města. Napravo od domu byla ulice, kde bylo neutrální pásmo. Mezi ním a domem byly drátěné zátarasy s cedulí. Náš jeden vchod byl vlastně v Německu a druhý vedl do neutrálního pásma. Když chtěli lidé do republiky, šli naším domem, paní Literbachová jim otevřela bránu do zahrady a byli v republice. Později se Němci museli stáhnout až na hranice dnešní obce Pomezí.“

Skaut a pozdější skautský vedoucí maturoval den po měnové reformě. Když ho nejdřív nepřijali na vysokou školu, pracoval jako fotolaborant. Podepisuje se Adolf - Randolph Klein. „Měl jsem přátele, kteří mi dali životopis Winstona Churchilla. Z něj jsem se dozvěděl, že se jeho otec jmenoval Randolph. A jeho syn taky. Vypravoval jsem o tom svým kamarádům, kteří se se mnou loučili slovy Tak buď zdráv, Randolphe. Od té doby mi tak říkali. Rozmnožilo se to, asi se to líbilo a dá se říct, že s tímhle jménem žiju takových 70 let,“ usmívá se.

autor: Jakub Malý
Spustit audio

Související