V Rumunsku potkala turistka krajany i ovády křížené s masařkami

„Chtěla jsem poznat tamní české vesnice. Letos to konečně vyšlo a splnila jsem si sen. Dojela jsem autobusem do Svaté Heleny. Počkala jsem na kamarádku, se kterou jsme další den vyrazily do údolí řeky Nera. Skály, převisy, tunely, mosty a podobně. Pak jsem se za českým osídlením vracela sama, jenom s batohem.“

Pro strach uděláno

Turistka se putování na vlastní pěst prý nebála: „Byla jsem odhodlaná, že to zvládnu. Ale zažila jsem pár krušných chvilek, kdy se mně asi dvakrát rozložilo ego na malé součástky. Během cesty jsem si ho dávala dohromady a dodávala jsem si kuráže. Tento zážitek mi nikdo nevezme a jsem ráda, že jsem si to mohla jít sama.“

Medvěda, ani vlka Lucie Hašková nepotkala. „Asi by utekli, kdyby mě viděli. Mají tam teda šílené komáry, nějaký klon mezi ovádem a masařkou, poměrně velký. Když vás štípne, je to horší než vosa, včela. Štípanců mám na nohách dost. Nesla jsem batoh, co měl odhadem asi 25 kilo. Nohy mě bolí doteď. Zátěž byla přeci jenom velká.“

Jak zní čeština v cizině?

V šesti českých vesnicích v rumunském Banátu žijí potomci přistěhovalců, které Rakousko-Uhersko vyslalo osídlit pohraničí. Úřady tehdy slíbily půdu a obydlí, ale kolonisté tam našli jenom hory a lesy. „Byla jsem mile překvapená. Čekala jsem horší podmínky. Čím víc lidí jsem potkávala, tím víc jsem se utvrzovala v tom, že ti lidé tam jsou spokojení. Žijí v přírodě tak, jak umí.“

Svatá Helena - cesta k vyhlídce na Dunaj|foto: Lucie Hašková

Mladí lidé ale prý odcházejí do větších měst, opouštějí vesnice. „Je tedy trochu otázkou, jak dlouho tam tato kultura vydrží. Místní obyvatelé jsou pořád starší a starší. Kvůli odchodům mladých by komunita mohla i zaniknout. Hodně ale pomáhá turistický ruch. Pracuje tam taky společnost Člověk v tísni. Místní by se neměli bát říct si cestovatelům o nějaký peníz za nocleh, jídlo. S tamními obyvateli mám spoustu krásných zážitků. Třeba jsme si povídali ráno u snídaně a měla jsem pocit, jako když jsem doma v pokojíčku u babičky,“ usmívá se Hašková.

Čtěte také

Jihozápadní část Rumunska hostila v posledních dnech taky hudební a divadelní festival Banát. Šlo o čtyři dny koncertů, divadelních představení, přednášek a setkávání. „Byla tam nádherná atmosféra. Putovalo se vesnicí. Kdo chtěl slyšet pohádku, musel jít o šest kilometrů jinam. Kdo chtěl poslouchat muziku, byl v tom středu dění. Místní prodávali lokální potraviny, které si vypěstují, upečou.“