Velkou pardubickou vyhrála jediná žena. Mrknete do jejího soukromí?
Cval staletími. Legenda jménem Velká pardubická drží tradici od roku 1874. Stopku jí dokázaly dát zatím jenom světové války, rok 1968 anebo počasí. K letošnímu 130. ročníku vznikla speciální výstava.
Východočeské muzeum v Pardubicích ji nasměrovalo do Mázhausu vedle radnice. „Po desítkách let děláme výstavu mimo náš areál. Prostor je velice efektní, bohužel instalačně komplikovaný. Má nádherné klenby, ale nedá se na ně nic přidat, pověsit a podobně,“ popisuje historička Renáta Tetřevová.
Několik unikátů
Dějiny světoznámého dostihu věrně zachycuje řada fotografií. „Částečně jsme vycházeli z vlastních fondů, ve kterých je taky pozůstalost majora Miloše Svobody, což byl velký dokumentátor Velké pardubické. Navázali jsme kontakty s dalšími vstřícnými fotografy jako Miloš Fic, Evžen Báchor anebo Jiří Bělohlav. Poskytli nám to nejlepší ze své tvorby v souvislosti s těmito dostihy.“
Čtěte také
Podle Tetřevové nechybí ani trojrozměrné exponáty ze sbírek Národního památkového ústavu, Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě anebo soukromých majitelů. Některé z nich přitom na výstavě ještě nikdy nikde nebyly. O pozornost si říkají hlavně osobní předměty armádního jezdce Rudolfa Poplera anebo Laty Brandisové, tedy jediné ženy, která kdy Velkou pardubickou ovládla.
Expozici můžou zájemci vidět od 7. srpna do 14. října. Končí až několik dní po letošním ročníku Velké pardubické. Akce je součástí projektu, kdy se Pardubice prezentují jako Evropské město koní 2020.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
