Vítějeves 10.5.2009

Při putování s posvícenským mikrofonem Českého rozhlasu Pardubice jsem se tentokrát opat vypravil na pomezí našeho kraje a kraje jihomoravského, tedy k historické zemské hranici mezi Čechami a Moravou. Musím se přiznat, že do těchto končin Českomoravské vrchoviny jezdím velmi rád. Mírně kopcovitá krajina plná zeleně totiž dává zapomenout na strasti všedního dne a oku libě působí malebné roubenky, který stojí ve vesničkách mezi Svitavami a Letovicemi pořád dost. Jednou z takových malebných obcí, plných zeleně, je i Vítějeves. Když jsem do ní je, odbočil jsem právě mezi Svitavami a Letovicemi, konkrétně v Moravské Chrastové doprava a přes Chrastavec jsem dorazil do Vítějevsi. Obec leží v údolí potoku Křetínka a dnes v ní žije okolo čtyř stovek obyvatel. Podle starosty Petra Havlíčka tomu však v minulosti nebylo a prý zde žilo až patnáct set lidí. Ostatně vedení obce chce tohoto počtu dosáhnout a tak vychází vstříc mladým a staví bytové domy a podporuje výstavbu rodinných domků. Zabrousíme-.li do minulosti obce, dostaneme se hodně daleko. Z dob nám známých na nás dýchne křesťanská misie věrozvěstů svatých Cyrila a Metoděje. Metoděj prý přímo v dnešní Vítějevsi rozmetal obětiště pohanského boha Svantovíta. Údajně už z doby jeho působení se dochoval hraniční mezník, určující dnešní zemskou hranici mezi Čechami a Moravou. Ať tak či onak, první písemná zmínka je až z let 1344 - 1350, kdy je v konfirmačních knihách pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic uveden Vít, plebán ve Vítějevsi. V té době tak již v obci stál kostel. Pochází ze 14. století, je zasvěcen svaté Kateřině, ale počátkem 20. století prošel rozsáhlou přestavbou a nyní je tedy postaven ve slohu pseudogotickém. Z původního kostela se zachovalo někdejší presbyterium, tedy kněžiště, které je dnes boční kaplí. Při přestavbě kostela v něm byly odkryty původní fresky ze 14. století, znázorňující Krista, čtyři evangelisty a patrně svatého Josefa. Malby potřebují nutnou restauraci, ale dosud, jak to tak bývá, chybí peníze. Vybavení kostela je pseudogotické, na první pohled zaujme především hlavní oltář z dřevoryty a dřevěný kazetový strop a kruchta. Ke kostelu je připojena zvonice se střílnami, které sloužily v době, kdy kostel hrál i obranou roli. Ve zvonici visí dva zvony. Historie přináší i malou zajímavost. V obecním znaku Vítějevsi je totiž královská koruna, což nebývá u tak malých obcí zvykem. Pověst praví, že je to proto, že se právě zde narodil král Václav II. Jiný příběh vypráví, že zde porodila syna Víta uherská princezna, kterou si na nedaleký hrad Svojanov přivezl po smrti královny Kunhuty Záviš z Falkenštejna. A z bývalé rychty, stojící vedle základní školy, se dá dokonce vstoupit do tajných chodeb, ústících v nedalekých Bohuňovských skalách, do kterých se obyvatelé schovávali ve zlých dobách. Do chodeb je prý vstup i z kostela. Inu, kdo ví? Vítějeves dnes žije bohatým společenským i spolkovým životem. Působí zde dobrovolní hasiči, myslivci, sokolové, kynologové, mažoretky, přírodovědný spolek či klub maminek. Obec sice nemá mateřskou školku, hodlá ji dokonce vybudovat, za to ale má školu základní, a to s prvním i druhým stupněm. Jezdí do ní děti z patnácti obcí. Na prvním stupni sice vyučují formou malotřídky, druhý stupeň je ale již "plnohodnotný". Při základní škole působí řada zajímavých kroužků, ale asi málokde mají kroužek loutkářský. Založil jej učitel Jaromír Mikeš. Nechal u loutkáře vyřezat asi třiceticentimetrové marionety, místní opracovatelé dřeva zhotovili jeviště, kolegyně ušila oponu a začalo se hrát. Učitel Mikeš již pro divadlo napsal tři hry a vítějevské loutkové divadlo tak jezdí po širokém okolí a těší malé i velké. A chcete-li se potěšit také vy, zajeďte se do Vítějevsi podívat na Den dětí začátkem června. V premiéře totiž divadlo sehraje hru Čertovská škola.