Vrásky z Vráze. Čeští cestovatelé se chytili do pasti svého předchůdce
Enrique Stanko Vráz. Říká vám to něco? Tenhle cestovatel je trochu tajemný a pozapomenutý. O to víc láká prozkoumat jeho odkaz.
„Svoje cesty popisoval poměrně podrobně. Vydal několik čtivých knížek, článků. Nádherně fotil. Vozil si s sebou několik fotoaparátů. Je ale pravda, že když jsme se letos po jeho stopách vydali a snažili jsme se najít Smetanovo pohoří, tak popis postupu v horách Nové Guiney vypadal tak, že nám přichystal pěknou past. Napsal třeba, že překročil několik pobočných pohoří, tak si říkáte, jestli byla dvě nebo pět. Pak to je opravdu cestovatelská pomsta,“ konstatuje jeden z účastníků výpravy Jiří Junek.
Uzavřený kruh na vysokém kole
Jak se vůbec Junek k odkazu cestovatele dostal? Je k tomu příběh… „V roce 2014 Správa pražských hřbitovů vyhlásila projekt adopce hrobů. Šlo o to, že když se 10 let neplatí hrobové místo, tak zaniká. Přišli bychom tak o mnohé hroby zajímavých osobností. V seznamu nabízených hrobů mě zaujal právě Enrique Stanko Vráz. Po adopci se příběh rozjel. Říkal jsem kamarádovi, že mám hrob na Olšanech a on mi odpověděl, že má doma pohled z Ameriky, který jeho dědovi přímo tento cestovatel poslal. Pak jsme v muzeu po čase našli fotografii Enrique Stanko Vráz ve Vysokém Mýtě.“
Největší překvapení ale našel muž, který v Mýtě obnovil tradici velocipedistů, v archivu. „Vráz byl čestným členem Spolku jezdců na vysokém kole. Já si adoptuji jeho hrob, obnovím cyklistický spolek a dozvím se, že on byl jeho čestným členem. Když letos končil desetiletý nájem, tak jsem udělal takovou benefiční akci. Na starých kolech jsme dojeli k tomu hrobu, upravili ho, zapálili svíčky. Abych mohl prodloužit smlouvu, uspořádal jsem benefiční pivo. Podle toho, kolik se vypije, tak mi chlapci dají do klobouku peníze a nastřádáme na další adopci. Nadhodil jsem tam, že bych jel na Novou Guineu a jestli by někdo jel se mnou. Jeden hlas se ozval a už jsem nemohl cuknout zpátky. S tím člověkem jsem seděl poprvé v životě a do našeho odletu v září jsme se viděli dvakrát. Cestu jsme zvládli v pohodě, bez nějaké větší ponorkové nemoci.“
Když už výprava nenašla žádné Smetanovo pohoří, zanechala po sobě Junkův štít a poblíž ještě Frymlovu trhlinu. „Úplně přesně jsme si nepoznamenali souřadnice. Za 120 let může nějaká výprava směle vyrazit po stopách Junka a Frymla. A dopadne stejně jako ta naše letošní,“ usmívá se Junek.
Pan záhada
Dodnes se vedou spory o to, kdo vůbec Enrique Stanko Vráz byl. „Kde a kdy se narodil, jaké byl národnosti. On sám okolo toho hodně mlžil. Nikdy za svého života neřekl pravdu, odkud pochází. Vytvořila se okolo toho spousta legend. Současní badatelé se kloní k tomu názoru, že to dělal schválně, aby vytvářel auru tajemnosti. V jeho době bylo cestovatelů víc a museli se něčím uživit. Přednášky, články a podobně. Čím víc byl člověk zajímavý, tím na něj chodilo víc lidí a byl víc konkurenceschopný.“
Proč si Junek přivezl kokosový ořech? Jakou má k němu historku? A jak rychle se člověk stane milionářem? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Plavba podle 8000 let starého receptu: Dobrodruhy na hladině drží dvě tuny dřeva
Člun dlabaný z jednoho kusu kmene, pádla, primitivní plachta. Tak vypadala neolitická plavidla, na kterých se lidé plavili mezi ostrovy ve Středozemním moři.
-
Jeli tisíce kilometrů po stopách legionářů. Ruským vlakem, kde je všechno společné
V Rusku mají legendární Transsibiřskou magistrálu. A legionáři v zemi nechali své stopy. Právě to byly hlavní motivace pro Jiřího Junka, aby se tam vydal.
-
Jsem Východočech, říká ředitel vysokomýtského muzea Jiří Junek
Je profesně druhým nejstarším ředitelem muzea v Pardubickém kraji. Jiří Junek zároveň proslavil Vysoké Mýto mezi milovníky starých aut.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka