Vrásky z Vráze. Čeští cestovatelé se chytili do pasti svého předchůdce

„Svoje cesty popisoval poměrně podrobně. Vydal několik čtivých knížek, článků. Nádherně fotil. Vozil si s sebou několik fotoaparátů. Je ale pravda, že když jsme se letos po jeho stopách vydali a snažili jsme se najít Smetanovo pohoří, tak popis postupu v horách Nové Guiney vypadal tak, že nám přichystal pěknou past. Napsal třeba, že překročil několik pobočných pohoří, tak si říkáte, jestli byla dvě nebo pět. Pak to je opravdu cestovatelská pomsta,“ konstatuje jeden z účastníků výpravy Jiří Junek.

Uzavřený kruh na vysokém kole

Jak se vůbec Junek k odkazu cestovatele dostal? Je k tomu příběh… „V roce 2014 Správa pražských hřbitovů vyhlásila projekt adopce hrobů. Šlo o to, že když se 10 let neplatí hrobové místo, tak zaniká. Přišli bychom tak o mnohé hroby zajímavých osobností. V seznamu nabízených hrobů mě zaujal právě Enrique Stanko Vráz. Po adopci se příběh rozjel. Říkal jsem kamarádovi, že mám hrob na Olšanech a on mi odpověděl, že má doma pohled z Ameriky, který jeho dědovi přímo tento cestovatel poslal. Pak jsme v muzeu po čase našli fotografii Enrique Stanko Vráz ve Vysokém Mýtě.“

Jiří Junek si přivezl kokosový ořech i s historkou|foto:Jiří Junek

Největší překvapení ale našel muž, který v Mýtě obnovil tradici velocipedistů, v archivu. „Vráz byl čestným členem Spolku jezdců na vysokém kole. Já si adoptuji jeho hrob, obnovím cyklistický spolek a dozvím se, že on byl jeho čestným členem. Když letos končil desetiletý nájem, tak jsem udělal takovou benefiční akci. Na starých kolech jsme dojeli k tomu hrobu, upravili ho, zapálili svíčky. Abych mohl prodloužit smlouvu, uspořádal jsem benefiční pivo. Podle toho, kolik se vypije, tak mi chlapci dají do klobouku peníze a nastřádáme na další adopci. Nadhodil jsem tam, že bych jel na Novou Guineu a jestli by někdo jel se mnou. Jeden hlas se ozval a už jsem nemohl cuknout zpátky. S tím člověkem jsem seděl poprvé v životě a do našeho odletu v září jsme se viděli dvakrát. Cestu jsme zvládli v pohodě, bez nějaké větší ponorkové nemoci.“

Jiří Junek v horách Nové Guiney|foto:Jiří Junek

Když už výprava nenašla žádné Smetanovo pohoří, zanechala po sobě Junkův štít a poblíž ještě Frymlovu trhlinu. „Úplně přesně jsme si nepoznamenali souřadnice. Za 120 let může nějaká výprava směle vyrazit po stopách Junka a Frymla. A dopadne stejně jako ta naše letošní,“ usmívá se Junek.

Pan záhada

Dodnes se vedou spory o to, kdo vůbec Enrique Stanko Vráz byl. „Kde a kdy se narodil, jaké byl národnosti. On sám okolo toho hodně mlžil. Nikdy za svého života neřekl pravdu, odkud pochází. Vytvořila se okolo toho spousta legend. Současní badatelé se kloní k tomu názoru, že to dělal schválně, aby vytvářel auru tajemnosti. V jeho době bylo cestovatelů víc a museli se něčím uživit. Přednášky, články a podobně. Čím víc byl člověk zajímavý, tím na něj chodilo víc lidí a byl víc konkurenceschopný.“

Proč si Junek přivezl kokosový ořech? Jakou má k němu historku? A jak rychle se člověk stane milionářem? Poslechněte si celý rozhovor.